Jak na věc


zapomenuté básničky pro děti texty

Zapomenuté světlo u Bezručů nasazuje laťku kvality pro nadcházející sezónu hodně vysoko

    Autorka scény Lucie Labajová postavila na scéně sevřený až stísněný prostor v podobě jakéhosi pokoje či místnosti ve zvýrazněné dozadu ubíhající perspektivě. Zadní stěna je díky tomu natolik nízká, že nutí postavy k ohýbání a přikrčení. Do zadní stěny je vsazen kříž s Ukřižovaným, který se zvýrazní až při nasvícení, stěny jsou průsvitné a umožňují stínohru, které režie také úsporně využívá.


„Bezruči“ inscenují Zapomenuté světlo

    K zahájení sezóny označené sloganem "každý originál, všichni bezruči" zvolilo DPB hru vycházející z knihy ZAPOMENUTÉ SVĚTLO Jakuba Demla, těžko zařaditelného "originála" české literatury, předchůdce surrealismu a existencialismu. Text je výpovědí a vyznáním básníka, kněze a konfliktního osamělce a působí tak, jakoby vše, co jej tíží, ze sebe najednou vychrlil. Mísí se tu prožitky, vzpomínky, sny, básně, citáty, reakce na příznivce i kritiky, rozbíhavé myšlení těká mezi vysokým a nízkým, proniká sem němčina, latina i franština. Podle vykladačů vzniklo ZAPOMENUTÉ SVĚTLO z Demlovy nepotlačitelné potřeby sebezranění a sebezneuctění. Nesnadné úlohy převodu díla do dramatické formy se ujal Jakub Nvota tak, že kromě autora ji oživuje nemocná selka Zezulová, kterou kdysi tajně miloval, její muž, paní Nožičková, dívka Maryon, autorova zesnulá patronka Pavla Kytlicová a polidštění psi Bubáček a Brok. Demlovy obdivovatele i protivníky zosobňují B. M. Ptáček a zástupce spolku Svatobor. Inscenace h
    Zapomenuté světlo Jakuba Demla patří k pokladům meziválečné české literatury. Není se tedy co divit, že vybízí k převedení na divadelní jeviště. Pro Divadlo Petra Bezruče zdramatizoval Demlův složitý text režisér Jakub Nvota. Jeho dramatizace obsahuje jednak citáty, ať už biblické či literární, které Deml dál rozvíjí, jednak vlastní bolestné komentáře vztahující se k životu, který Demla spíše trápí než těší. Pro diváka nepříliš obeznámeného s klíčovým dílem autora se zde pak odehrává zejména příběh vztahu mezi farářem Demlem a selkou Marií Zezulovou, příběh lásky, kterou lze pojmenovat slovy životní a nenaplněná.
    V místnosti je pouze na jedné straně křeslo Jakuba Demla, na druhé straně postel s umírající Marií Zezulovou. Některé situace probíhají i mimo tento uzavřený prostor na forbíně před ním.


Jaká je pravda Jakuba Demla? Zapomenuté světlo v Divadle Petra Bezruče

    Z inscenace vyzařuje tvůrčí energie realizačního týmu i herců. Pro dramaturgyni Kateřinu Menclerovou byl Deml srdeční záležitostí a získala pro něj Janku Ryšánek Schmiedtovou, pro niž zobrazení vnitřního světa básníka, kněze a člověka Jakuba Demla znamenalo novou zkušenost. Na pozoruhodném výsledku se podíleli všichni herci, největší zásluhu má ovšem Norbert Lichý, který je shodou okolností právě ve věku autora, když psal ZAPOMENUTÉ SVĚTLO. Po Tartuffovi, Rogožinovi, Harpagonovi, Helgem, Singerovi, Learovi, sládkovi, Estragonovi, Kopfrkinglovi, Finnurovi a Lízalovi je jeho Deml další nezapomenutelnou rolí.
    Trojici částečně komických postav dává dohromady Ondřej Brett jako Demlův žalobce i obdivovatel Bohumil Malina Ptáček, Pavla Gajdošíková jako paní nožičková a snová postava Maryon a Milan Cimerák v roli výkonného zástupce spolku Svatobor. Především při výstupu Ondřeje Bretta a Milana Cimeráka jde z hlediště slyšet více, či méně hlasitý smích. Především když si Lichého Deml utahuje z uměleckého jména B. M. Ptáčka.
    Divadlo Petra Bezruče v Ostravě uvádí inscenaci Zapomenuté světlo podle stejnojmenné autobiografi cké knihy Jakuba Demla. Důvěrně přibližuje Demlovo chápání světa i jeho uměleckou duši. Základní dějová linie dramatizace Jakuba Nvoty, jejíž režie se ujala Janka Ryšánek Schmiedtová a dramaturgie Kateřina Menclerová, se drží umírání selky Marie Zezulové a Demlovy nenaplněné lásky k ní. Vnímavý divák ovšem přečte i podtext, který se zamýšlí nad nejistotami víry, vnitřními boji kněze a básníka v jedné osobě i nad trýzní člověka, který „ví víc“.


Zapomenuté světlo svítí do duše Jakuba Demla

    Pokud jsem doposud s obdivem hovořil o dramatizaci, scéně či hudbě, nemůžu vynechat herecké výkony. Přestože se všichni zúčastnění prezentují na velmi vysoké úrovni, jedna postava přece jen vyčnívá. Norbert Lichý v roli kněze Jakuba Demla střídá emoce, pobuřuje, baví... Díky neuvěřitelné práci s intonací je jeho Jakub Deml ukázkou herectví. Ne nadarmo je tato stálice Divadla Petra Bezruče dlouhodobě oceňovaná velkou diváckou přízní.
    Norbert Lichý coby hlavní postava kněze Jakuba Demla zcela vystihl tíhu a závažnost díla. Dokáže je ale i odlehčit náhlými až komickými střihy – zejména při interakci s postavou svého kritika i obdivovatele Bohumila Maliny Ptáčka (Ondřej Brett). Během nich se z obecenstva ozývá tlumený, častěji však neskrývaný smích. Zvlášť velké ocenění pak zasluhuje hercova práce s hlasem, v němž dokáže nechat zaznít jak laskavou něhu, tak naprostou beznaděj.
    Dramatizace Jakuba Nvoty a způsob dramaturgického uchopení dramaturgyní Kateřinou Menclerovou i režie Janky Ryšánek Schmiedtové dohromady vytváří díky vzácné týmové souhře a vzájemnému porozumění základ úspěchu této inscenace.
    Zapomenuté světlo u Bezručů je inscenací s mimořádně intenzivním emočním zážitkem. Tvůrci na začátek sezóny zvolili silný kalibr, když se rozhodli divadelně předvést významné, avšak ne příliš rozšířené dílo české literatury.


fotografie v tiskové kvalitě najdete v sekci média pro média

    Mecenáška Pavla Kytlicová v podání Kateřiny Krejčí je nejen díky svému skvělému hereckému výkonu, ale i díky kostýmu Lucie Labajové místy laskavým, místy sžíravě ironickým přízrakem, ke kterému se Deml přesto všechno uchyluje v okamžicích, kdy potřebuje alespoň trochu uznání nebo laskavé kritiky.
    Vše shora řečené je pak základem pro hereckou práci. Ta je v inscenaci navzdory síle shora vyjmenovaných inscenačních složek komponentou nejsilnější. Všem hereckým výkonům vévodí Norbert Lichý v postavě Jakuba Demla, faráře a básníka. Herec mistrně balancuje na hraně mezi vážně filozofujícím a humorně břitce glosujícím knězem na jedné straně a básníkem trpícím v kněžském, církví nařizovaném způsobu života. Tragické okamžiky střihem převrací do komických situací, při kterých z hlediště zaznívá mírný i hlasitý smích. Opět je zde skvělá Lichého práce s hlasem, s intonací i emočním zabarvením jednotlivých replik. Norbert Lichý se zde ukazuje ve vrcholné formě a opět si svým výkonem říká o velmi vysoké ohodnocení.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00