Jak na věc


zánět šlach a vazů

Jaké příčiny zánětu spojivek existují?

    Uvažuje se i o terapeutickém ovlivňování nadměrně zmnožených chemokinů. Mezi účinné působky patří NSA, glukokortikoidy, inhibitory fosfodiesterázy a kombinace proteináz. Byly objeveny a v experimentu jsou testovány i antagonisté chemokinových receptorů. Např. CCR-1 je blokován deriváty xanten-9-karboxamidu 1a.
    Pro názor, že změny plazmatických koncentrací PAF jsou pro organismus prospěšné, svědčí jejich účast ve fyziologickém zánětu, hojení a adaptaci na škodlivé podněty. Vzestup PAF není však vždy přínosný. K nežádoucím změnám dochází např. v neuroendokrinním systému (horečka, spavost, nechutenství, zvýšení CRH, ACTH, kortizolu, argininu, vazopresinu a katecholaminů), v krvetvorbě (anémie, leukocytóza, trombocytóza), a v metabolismu (negativní dusíková bilance, útlum glukoneogeneze, aktivace i útlum enzymatických dějů, snížení koncentrací zinku a železa, zvýšení koncentrací mědi, retinolu a glutathionu, osteoporóza, zvýšení lipolýzy v tukové tkáni, kachexie, rozvoj amyloidózy). Nejvýraznější negativní působení PAF se projevuje při septickém šoku.


Zánět (pokračování)

    Studie faktorů zánětu má svůj počátek v roce 1930, kdy byl objeven v plazmě nemocných s pneumokokovou pneumonií protein reagující s polysacharidem pneumokoků C (CRP). Časná fáze systémové zánětlivé reakce byla později nazvána „odpovědí akutní fáze“, třebaže vysoké koncentrace CRP jsou prokazovány nejen při akutních, ale i chronických zánětech.
    V předchozích studiích z 80. a 90. let a následných z poslední doby bylo zjištěno, že zvýšená koncentrace CRP naznačuje až 3x vyšší riziko koronární příhody a až 2x vyšší riziko ischemické mozkové příhody. Vysoké CRP u osob postižených infarktem navíc signalizuje (i po odhlédnutí od ostatních rizikových faktorů) nepříznivou prognózu: nemocní, kteří zemřeli brzy na městnavé srdeční selhání, měli nejvyšší koncentrace CRP. Dnes umožňuje stupeň zvýšení CRP stanovit nejen riziko infarktu u jednotlivých nemocných, ale i riziko dětí a příbuzných prvního stupně jedinců s IM.
    K rozvoji akutní fáze (AF) vedou nejčastěji infekce, záněty, úrazy, operace, popáleniny, infarkty tkání a pokročilá nádorová onemocnění. Méně významné změny jsou pozorovány při velké fyzické zátěži, přehřátí a po psychickém stresu.


Zánět spojivek: příznaky, léčba

    Příkladem vrozeného defektu je LAD (deficience adhezivnosti leukocytů), jejíž příčinou je chybění významného integrinu CD18. Postižení jedinci trpí po narození omfalitidou a později opakovanými bakteriálními infekcemi. Imunoglobuliny i imunocyty jsou při tom v mezích normy, granulocyty dokonce zvýšeny, s čímž kontrastuje jejich absence v zánětlivých bakteriálních lézích.
    Chemokiny jsou vytvářeny hlavně aktivovanými elementy MFS, ale také fibroblasty, endoteliemi a megakaryocyty (tvorba je charakteristická pro jednotlivé typy buněk) a působí především na zánětotvorné polymorfonukleární neutrofily, rovněž však na monocyty, lymfocyty, endotelie a epitelie.
    Sledováni změn v koncentracích proteinů akutní fáze u nemocných má přes chybění diagnostické specifičnosti velký význam v průkazu zánětlivého onemocnění a jeho intenzity. V některých případech pomáhá i určit prognózu.


Co je a jakou funkci má spojivka?

    Příčiny zánětu spojivek mohou být různorodé. Nejčastěji se vyskytují záněty infekční a neinfekční -alergické. Infekční záněty spojivky vyvolávají nejčastěji viry, vzácněji potom bakterie. Označení infekční napovídá, že se v tomto případě jedná o onemocnění nakažlivé – zánět se přenáší kontaktem s potřísněnými předměty osobní hygieny, případně samotným kontaktem s infikovanou osobou. Neinfekční záněty jsou zpravidla způsobeny alergickými reakcemi na některé alergeny (zvláště kosmetiku, domácí zvířata a rostlinné pyly či plísně). Alergické záněty spojivek se proto hojně vyskytují v obdobích, kdy je okolní prostředí těmito dráždivými látkami nejvíce zamořeno, tedy na jaře a na podzim. Zánět spojivek však může vzniknout i při nedostatečném množství slz nebo jejich snížené kvalitě. Povrch oka je v takovém stavu nedostatečně chráněn a spojivka se může snadno zanítit. Tento tzv. suchý zánět postihuje často z neznámých příčin ženy během klimakteria. Zánět spojivek může být i následkem některéh
    Odpovědi akutní fáze zahrnují změny řady proteinů, většinou vytvářených v játrech. Některé jsou prokazovány ve zvýšených koncentracích (o 25% a více), jiné jsou proti normě sníženy.
    V poslední době se stupňuje zájem o účast a úlohy chemokinů v zánětlivých a imunopatologických medicínských procesech. Jako příklady lze uvést imunokomplexová onemocnění ledvin a alotransplantační reakce, zánětlivá postiženi plic, diabetes mellitus I typu (zde jsou zmnoženy především stromální faktor 1 a CCR5-delta 2), chronické střevní záněty (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida), záněty zubní pulpy a pedodontitida, demyelinizační procesy (EAE jako model MS), ale i Alzheimerova choroba a arterioskleróza věnčitých tepen. Zajímavé je také zjištění, že chemokin IL-8 se uplatňuje v rezistenci některých nemocných hepatitidou C na léčbu interferonem. Zcela recentně byla prokázána významná úloha osteopontinu v patogeneze mnohotné sklerózy.


Léčba a kdy je nutné navštívit lékaře

    K „čistě imunologickým“ protizánětlivým postupům patří snahy o omezení nadměrné extravazace leukocytů. U pokusných zvířat se např. osvědčily monoklonální protilátky proti LFA-1 nebo ICAM-1. V klinické studii u pacientů ve vypuzovací krizi ledvinových aloštěpů však bylo k dosažení efektu nutné podávat současně obě protilátky.
    Ceruloplazmin (fyziologické hodnoty 0,30-0,60 g/L) je zvýšen při zánětech, infarktu, malignitách, cholestáze a hypotyreóze. Snížení provází Wilsonovu chorobu, nefrotický syndrom, exudativní enteropatii a malnutrici.
    Chronické záněty infekční i imunopatologické povahy představují významný medicínský problém. Infekční vznikají v situacích, kdy organismus nedokáže likvidovat či eliminovat agresivní mikroorganismy, imunopatologické provázejí autoimunitní nebo imunokomplexové procesy. Klinické obrazy chronických zánětů jsou určovány jednak povahou vyvolávajících nox, jednak typem postižené tkáně. Mnoho záleží na genetické výbavě nemocného, jeho stáří a zdravotním stavu, rozhodující je kvalita imunitní reaktivity.


ZANECHAT ODPOVĚĎ Zrušit odpověď

    Optimálním, ale jen nesnadno realizovatelným postupem je odstranění nebo likvidace vyvolávají noxy. V případě infekčních procesů je to účinná antibiotická léčba, protivirové a protiparazitární prostředky, vakcinace a imunitní produkty, např.monoklonální protilátky. Při autoimunitních onemocněních se intenzivně studují možnosti znovunavození chybějící nebo ztracené autotolerance.
    V současnosti je definováno více než 50 chemokinů a více než 15 jejich receptorů. Řadí se buď do CC skupiny (se sousedícími cysteiny), do níž patří např. RANTES, MIP-1 a eotaxiny, nebo do CXC skupiny (s cysteiny oddělenými jinou AK), do níž patří IL-8, GCP-2, BCA-1 a další.
    Kyselý alfa1-glykoprotein (orosomukoid) je v krvi dospělých zdravých osob přítomen v koncentraci 0,5-1,30 g/L. Vysoké koncentrace se prokazují při akutních i chronických zánětech, perinatálních sepsích, pooperačních stavech, revmatoidní artritidě a malignitách. Naopak snížen je při jaterních lézích a chronických hepatitidách.
    K důležitým složkám zánětu patří „nadrodina“ chemokinů. Jsou to malé peptidy (8 až 10 kD, 90 až 130 AK zbytků), vznikající v lymfoidních i nelymfoidních tkáních. Účastní se adheze, chemotaxe, proliferace, diferenciace a aktivace leukocytů a regulují jejich cílený vstup do lymfoidních tkání a pohyb v nich.


SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

    Alfa1-antitrypsin (fyziologické hodnoty se pohybují mezi 1,0-3,0 g/L). Zvýšení dobře koreluje s aktivitou RA, alkoholové cirhózy a nádorového procesu. Beze změny je u bronchitid a infarktu, genetický defekt je provázen plicním emfyzémem.
    Spojivka je tenká, dobře prokrvená elastická blána, která pokrývá povrch oka od vnějšího okraje rohovky až po vnitřní stěny očních víček. Jedná se o sliznici, jejíž funkcí je chránit oko před mechanickým poškozením i proti napadení infekcí. Umožňuje hladké pohyby oční koule a produkuje hlen, nedílnou složku slzného filmu. Tvoří také spojivkový vak – prostor mezi okem a víčkem, do kterého ústí slzné žlázy produkující slzy.
    V poslední době se pro své „zánět optimalizující“ (nikoli nevybíravě potlačující) působení a příznivý vliv na chronický zánět - především kladné reologické, antiedémové i antifibrotické efekty-, prosazuje do prevence a léčby chronických zánětů systémová (orální) léčba kombinacemi proteolytických enzymů (preparáty Wobenzym a Phlogenzym).
    Výjimkou z pravidla, že hodnoty CRP stoupají s aktivitou zánětlivého onemocnění, je systémový lupus erytematodes. Je známo že CRP zde stoupá pouze při serozitidě nebo synovitidě a v přítomnosti bakteriální infekce.


Amoce retiny, odchlípnutí sítnice

    Podprahové zánětlivé děje probíhají v kůži, sliznicích i v tkáních a orgánech neustále. I zřejmé místní záněty ovšem zůstanou v převážné většině případů ve svém rozsahu i intenzitě omezeny. Jestliže však je podnět příliš výrazný nebo je místní obrana nedokonalá či úplně selže, zánět se šíří do okolí, mízní cestou do oblastních i vzdálenějších uzlin, krevní cestou do jater, sleziny, plic a dalších orgánů a tkání. „Celkový zánět“ představuje závažný stav provázený horečkou, leukocytózou, koagulopatií, rozvratem metabolismu, kachexií a fyzickou i psychickou alterací. Významně se tu uplatňují interleukin-l, TNF-alfa, interleukin-6, interferony a mnohé další faktory. Ty vyvolávají v jaterních buňkách tvorbu proteinů „akutní fáze“: C-reaktivního proteinu, amyloidového proteinu, alfa-l antiproteázy (antitrypsinu), fibrinogenu, proteinu vázajícího manózu, složek komplementu a dalších. V pozdní fázi zánětu se uplatňuje TGF-beta a růstové faktory, zodpovědné za fibrotizaci a sklerotizaci.
    V chronických zánětlivých ložiscích převládají aktivované makrofágy, plazmatické buňky a lymfocyty. Časté jsou i epiteloidní buňky, nadprodukce růstových cytokinů výrazně stimuluje tvorbu fibroblastů a mezibuněčné hmoty. Nověji se velký význam připisuje zvláštním shlukům aktivovaných endotelových buněk (připomínajícím fyziologický „vysoký endotel“) v oblastní cévní sítě. Na těchto elementech jsou nadměrně vyjádřeny některé muciny (GlyCAM-1, MAdCAM-l a CD34), umožňující extrémní extravazaci imunitních buněk.
    Tradiční kortikosteroidy (KS) vyvolávají lýzi lymfocytů a jejich přesun z krve do kostní dřeně, sníženy jsou hlavně počty T buněk a jejich aktivace i produkce cytokinů. Do jisté míry jsou inhibovány i funkce malých a velkých fagocytů a jejich cidní aktivita (s výrazným poklesem exprese MHC znaků II. třídy a produkce IL-1). Uplatňuje se i omezení vzniku chemotaktických látek a stabilizace lyzosomových membrán imunocytů.


Transplantace rohovky, keratoplastika

    Pro závažné vedlejší účinky celkově podávaných KS se prosazuje tendence používat nejnižší účinné dávky a trvání léčby (kde možno) zkracovat. Přednost dostává místní aplikace (např. u alergických kožních chorob) nebo inhalační léčba (u bronchiálního astmatu).
    Po vazbě chemokinů na specifické receptory, prostupující hadovitě sedmkrát buněčnou membránou, dochází k aktivaci heterotrimerních G proteinů a ke spuštění přenosové kaskády směřující do jádra. V leukocytech pak dochází k dramatickým změnám tvaru i funkčních vlastností (např. pohyblivosti, fagocytózy a cidní aktivity), podmíněných reorganizací cytoskeletu, polymerizací aktinu a vysokou expresí integrinů s vystupňováním adhezivnosti. Prudce vzrůstá tvorba kyslíkových radikálů (makrofágy), proteáz (neutrofily), histaminu (bazofily) a cytotoxických proteinů (eozinofily).
    Nový „boom“ zažívá CRP v poslední době. Zájem byl vyvolán pozorováním, že i hodnoty CRP jen mírně přesahujících normu lze pokládat za prediktivní ukazatel pozdější koronární příhody u nemocných s anginou pectoris a dokonce i ve velkých souborech zdravých lékařů a nemocných. Ukazuje to na přítomnost zánětu (případně infekce) v koronárních tepnách?


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00