Jak na věc


zánět šlach a vazů

Léčba a kdy je nutné navštívit lékaře

    K důležitým složkám zánětu patří „nadrodina“ chemokinů. Jsou to malé peptidy (8 až 10 kD, 90 až 130 AK zbytků), vznikající v lymfoidních i nelymfoidních tkáních. Účastní se adheze, chemotaxe, proliferace, diferenciace a aktivace leukocytů a regulují jejich cílený vstup do lymfoidních tkání a pohyb v nich.
    Spojivka je tenká, dobře prokrvená elastická blána, která pokrývá povrch oka od vnějšího okraje rohovky až po vnitřní stěny očních víček. Jedná se o sliznici, jejíž funkcí je chránit oko před mechanickým poškozením i proti napadení infekcí. Umožňuje hladké pohyby oční koule a produkuje hlen, nedílnou složku slzného filmu. Tvoří také spojivkový vak – prostor mezi okem a víčkem, do kterého ústí slzné žlázy produkující slzy.
    V průběhu zánětlivé reakce jsou prokazovány i zvýšené plazmatické koncentrace některých cytokinů (např. IL-6) a jejich receptorů, složek komplementového systému, kininového systému (zahrnujícího nejznámější vazodilatační a algický bradykinin), koagulačního a fibrinolytického systému, a lipidových prostanoidů (prostaglandiny, tromboxany a leukotrieny).


Co je a jakou funkci má spojivka?

    V poslední době se pro své „zánět optimalizující“ (nikoli nevybíravě potlačující) působení a příznivý vliv na chronický zánět - především kladné reologické, antiedémové i antifibrotické efekty-, prosazuje do prevence a léčby chronických zánětů systémová (orální) léčba kombinacemi proteolytických enzymů (preparáty Wobenzym a Phlogenzym).
    Z Hippokratovy léčby vrbovou kůrou se postupně přešlo na salicyláty, před více než stoletím byly objeveny „zázračně všestranné“ účinky aspirinu. Velkého rozšíření pak doznaly nesteroidní protizánětlivé látky (NSA), v revmatologii pak i „chorobu modifikující“ léky - zlato, penicilamin, sulfasalazin, antimetabolity MTX a AZP, nověji cyklosporin A, tacrolimus, minocyklin a další. NSA mají ovšem závažné vedlejší účinky, zvláště v GIT. To iniciovalo intenzivní výzkum, ústící do objevu dvou forem terčové molekuly zásahu aspirinu cyklooxygenázy - „fyziologického“ COX-1 a „zánětotvorného“ COX-2. Naděje (žel ne plně opodstatněné) jsou spatřovány v lécích inhibujících selektivně pouze COX-2 (např. Aulin, Celebrex, Mesulid, Vioxx).
    Alfa1-antitrypsin (fyziologické hodnoty se pohybují mezi 1,0-3,0 g/L). Zvýšení dobře koreluje s aktivitou RA, alkoholové cirhózy a nádorového procesu. Beze změny je u bronchitid a infarktu, genetický defekt je provázen plicním emfyzémem.


Zánět spojivek: příznaky, léčba

    Zánět spojivek neboli konjunktivitida je zánětlivé onemocnění spojivkové blány lidského oka. Záněty spojivek mohou mít různý původ a různý průběh. Nejčastěji se však setkáme s projevy, jako jsou zarudnutí a pálení očí, pocit cizího tělesa v oku či vodnatý výtok. Zánětu spojivek se můžeme úspěšně zbavit domácí samoléčbou, v některých případech je však nutné navštívit odborníka z oblasti oftalmologie (oční).
    Nadměrná aktivita zánětlivých dějů spoluvytváří obrazy většiny imunopatologických onemocnění. Omezení jejich choroboplodných účinků je proto od nepaměti terčem léčebných zásahů.
    Sledováni změn v koncentracích proteinů akutní fáze u nemocných má přes chybění diagnostické specifičnosti velký význam v průkazu zánětlivého onemocnění a jeho intenzity. V některých případech pomáhá i určit prognózu.


Zánět (pokračování)

    Pro názor, že změny plazmatických koncentrací PAF jsou pro organismus prospěšné, svědčí jejich účast ve fyziologickém zánětu, hojení a adaptaci na škodlivé podněty. Vzestup PAF není však vždy přínosný. K nežádoucím změnám dochází např. v neuroendokrinním systému (horečka, spavost, nechutenství, zvýšení CRH, ACTH, kortizolu, argininu, vazopresinu a katecholaminů), v krvetvorbě (anémie, leukocytóza, trombocytóza), a v metabolismu (negativní dusíková bilance, útlum glukoneogeneze, aktivace i útlum enzymatických dějů, snížení koncentrací zinku a železa, zvýšení koncentrací mědi, retinolu a glutathionu, osteoporóza, zvýšení lipolýzy v tukové tkáni, kachexie, rozvoj amyloidózy). Nejvýraznější negativní působení PAF se projevuje při septickém šoku.
    Záněty spojivek mohou mít různou příčinu, a tudíž i různý průběh a závažnost. U nejběžnějšího typu zánětu spojivek, způsobeného viry, se zpravidla vyskytují příznaky popisované jako pocit cizího tělesa v očích, dále zarudnutí spojivek, pálení očí a nadměrná tvorba hlenu, který slepuje řasy a ztěžuje tak postiženému ráno po probuzení otevřít oči. Pokud je zánět vyvolán bakteriemi, provází jej tvorba vazkého žlutavě zbarveného hnisu. Alergické záněty se projevují spíše svěděním v okolí očí i přímo na spojivce, pálením, nadměrným slzením, otokem víček či vodnatým výtokem. Spojivka navíc není zarudlá, ale spíše bledá. Tzv. suchý zánět spojivek je charakteristický pocitem písku v očích (řezání).
    Plazmatický amyloid A většinou koreluje s CRP. V průběhu zánětu zasahuje do metabolismu cholesterolu, podporuje chemotaxi a adhezi fagocytů. Fyziologické hodnoty se pohybují mezi 3 až 10 mg/L. Nápadně zvýšen je u RA (medián 73 mg/L, maximum až 1500 mg/L).


Transplantace rohovky, keratoplastika

    Při vzniklém zánětu spojivek si můžeme první pomoc zajistit sami. V lékárnách jsou volně prodejné a běžně dostupné mnohé přípravky určené k léčbě zánětu spojivek (např. Oftalmo-Septonex). Bakteriální záněty spojivek však takto snadno léčitelné nejsou, k jejich léčbě se používají silná lokální i ústně podávaná antibiotika – zde je proto návštěva lékaře nezbytná. Podobně je tomu i u alergických zánětů, u nichž je důležité ve spolupráci s lékařem odhalit dráždivý alergen a snažit se jej z okolí co nejefektivněji eliminovat. Suchý zánět spojivek se léčí tzv. umělými slzami, které seženete také v lékárně. Pokud si ale diagnózou nejste jisti, navštivte raději lékaři, aby nedošlo k záměně s některou jinou nebezpečnou oční chorobou. Oční ordinaci navštivte také, jestliže jste nositeli kontaktních čoček, pokud trpíte chronickým zánětem víček, nebo pokud máte podezření na cizí těleso v oku.  Mezi rizikové faktory zánětu spojivek patří jednak nedostatečná tvorba ochranných slz, jednak také jakáko
    Tradiční kortikosteroidy (KS) vyvolávají lýzi lymfocytů a jejich přesun z krve do kostní dřeně, sníženy jsou hlavně počty T buněk a jejich aktivace i produkce cytokinů. Do jisté míry jsou inhibovány i funkce malých a velkých fagocytů a jejich cidní aktivita (s výrazným poklesem exprese MHC znaků II. třídy a produkce IL-1). Uplatňuje se i omezení vzniku chemotaktických látek a stabilizace lyzosomových membrán imunocytů.
    K „čistě imunologickým“ protizánětlivým postupům patří snahy o omezení nadměrné extravazace leukocytů. U pokusných zvířat se např. osvědčily monoklonální protilátky proti LFA-1 nebo ICAM-1. V klinické studii u pacientů ve vypuzovací krizi ledvinových aloštěpů však bylo k dosažení efektu nutné podávat současně obě protilátky.
    Alfa1-antichymotrypsin chrání především sliznice. Jeho koncentrace ve slinách a slzách je totožná se sérovou (0,3-0,6 g/L). Při zánětech a poškození tkání rychle a prudce stoupá, podobně jako u malignit. Zde je jeho pokles znakem úspěšné léčby.


ZANECHAT ODPOVĚĎ Zrušit odpověď

    Uvažuje se i o terapeutickém ovlivňování nadměrně zmnožených chemokinů. Mezi účinné působky patří NSA, glukokortikoidy, inhibitory fosfodiesterázy a kombinace proteináz. Byly objeveny a v experimentu jsou testovány i antagonisté chemokinových receptorů. Např. CCR-1 je blokován deriváty xanten-9-karboxamidu 1a.
    Chemokiny jsou vytvářeny hlavně aktivovanými elementy MFS, ale také fibroblasty, endoteliemi a megakaryocyty (tvorba je charakteristická pro jednotlivé typy buněk) a působí především na zánětotvorné polymorfonukleární neutrofily, rovněž však na monocyty, lymfocyty, endotelie a epitelie.
    Ceruloplazmin (fyziologické hodnoty 0,30-0,60 g/L) je zvýšen při zánětech, infarktu, malignitách, cholestáze a hypotyreóze. Snížení provází Wilsonovu chorobu, nefrotický syndrom, exudativní enteropatii a malnutrici.
    Zvýšení CRP se stalo spolu s vyšším cholesterolem, patogeneticky významnými lipidy a hyperaktivací imunity (určovanou obvykle dle aktivace komplementu) základním ukazatelem stupně arteriosklerózy a rizik jejích komplikací. CRP proto podle mnohých autorů představuje nadějný terč preventivních a léčebných zásahů. K hlavním z nich patří aspirin a pravastatin, zkoušejí se i preparáty systémové enzymoterapie.


SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

    C-reaktivní protein zůstává z faktorů akutní fáze nejvýznamnějším. Umožňuje upřesnit diagnózu, diferenciální diagnostiku a prognózu mnoha chronických zánětů, infekcí a malignit. Osvědčuje se např. u pyelonefriitidy dětí s infekcí močového systému, při určování jednotlivých fází IgA nefropatie, u nemocných s nekontrolovaným diabetem II. typu či u nemocných na gerontologických odděleních. Na účast infekce je např. třeba soudit u pacientů se SIRS, je-li CRP vyšší než 170 mg/L
    Studie faktorů zánětu má svůj počátek v roce 1930, kdy byl objeven v plazmě nemocných s pneumokokovou pneumonií protein reagující s polysacharidem pneumokoků C (CRP). Časná fáze systémové zánětlivé reakce byla později nazvána „odpovědí akutní fáze“, třebaže vysoké koncentrace CRP jsou prokazovány nejen při akutních, ale i chronických zánětech.
    „Předchůdce“ IL-1, mobilizujícího všechny obranné reakce organismu, lze prokázat u ještěrek, ryb i u některých bezobratlých. Faktor byl přesně určen koncem 70. let. Hlavními producenty IL-1 jsou elementy MFS, menší množství tvoří T- a B-lymfocyty, epitelové a endotelové buňky a fibroblasty. Zásah IL-1 v organismu je mnohostranný. Stupňuje proliferaci, diferenciaci a funkční aktivity T a B-lymfocytů, NK-buněk a monocytů. V mozku podněcuje vznik pyrogenních faktorů, krvetvorný systém odpovídá leukocytózou. Různou měrou jsou aktivovány endotelové a epitelové buňky, elementy synovie, svalstva, kostí a chrupavek, fibroblasty a řada dalších buněk.


Jaké příčiny zánětu spojivek existují?

    Podprahové zánětlivé děje probíhají v kůži, sliznicích i v tkáních a orgánech neustále. I zřejmé místní záněty ovšem zůstanou v převážné většině případů ve svém rozsahu i intenzitě omezeny. Jestliže však je podnět příliš výrazný nebo je místní obrana nedokonalá či úplně selže, zánět se šíří do okolí, mízní cestou do oblastních i vzdálenějších uzlin, krevní cestou do jater, sleziny, plic a dalších orgánů a tkání. „Celkový zánět“ představuje závažný stav provázený horečkou, leukocytózou, koagulopatií, rozvratem metabolismu, kachexií a fyzickou i psychickou alterací. Významně se tu uplatňují interleukin-l, TNF-alfa, interleukin-6, interferony a mnohé další faktory. Ty vyvolávají v jaterních buňkách tvorbu proteinů „akutní fáze“: C-reaktivního proteinu, amyloidového proteinu, alfa-l antiproteázy (antitrypsinu), fibrinogenu, proteinu vázajícího manózu, složek komplementu a dalších. V pozdní fázi zánětu se uplatňuje TGF-beta a růstové faktory, zodpovědné za fibrotizaci a sklerotizaci.
    Po vazbě chemokinů na specifické receptory, prostupující hadovitě sedmkrát buněčnou membránou, dochází k aktivaci heterotrimerních G proteinů a ke spuštění přenosové kaskády směřující do jádra. V leukocytech pak dochází k dramatickým změnám tvaru i funkčních vlastností (např. pohyblivosti, fagocytózy a cidní aktivity), podmíněných reorganizací cytoskeletu, polymerizací aktinu a vysokou expresí integrinů s vystupňováním adhezivnosti. Prudce vzrůstá tvorba kyslíkových radikálů (makrofágy), proteáz (neutrofily), histaminu (bazofily) a cytotoxických proteinů (eozinofily).
    Produkce proteinů AF (PAF) je spouštěna řadou cytokinů vytvářených převážně aktivovanými buňkami monocyto-makrofágové řady. Uplatňují se zvláště IL-6, ale i IL-1beta, TNF-alfa, IFN-gamma, TGF-beta a IL-8. Stimulační efekt cytokinů na produkci PAF je podporován glukokortikoidy, zatímco inzulín ji spíše tlumí.


Amoce retiny, odchlípnutí sítnice

    Jednotlivé typy leukocytů a jejich vývojové fáze vyjadřují různé svébytné chemokinové receptory, z nichž každý může vázat několik rozličných chemokinů. Stav ovšem není nahodilý. Podle spektra chemokinových receptorů lze např. rozlišit subsety pomocných T lymfocytů: Th1 buňky vyjadřují CCR5 a CXCR3, Th2 buňky CCR3 a CCR4.
    Pro závažné vedlejší účinky celkově podávaných KS se prosazuje tendence používat nejnižší účinné dávky a trvání léčby (kde možno) zkracovat. Přednost dostává místní aplikace (např. u alergických kožních chorob) nebo inhalační léčba (u bronchiálního astmatu).
    Chronické záněty infekční i imunopatologické povahy představují významný medicínský problém. Infekční vznikají v situacích, kdy organismus nedokáže likvidovat či eliminovat agresivní mikroorganismy, imunopatologické provázejí autoimunitní nebo imunokomplexové procesy. Klinické obrazy chronických zánětů jsou určovány jednak povahou vyvolávajících nox, jednak typem postižené tkáně. Mnoho záleží na genetické výbavě nemocného, jeho stáří a zdravotním stavu, rozhodující je kvalita imunitní reaktivity.
    K rozvoji akutní fáze (AF) vedou nejčastěji infekce, záněty, úrazy, operace, popáleniny, infarkty tkání a pokročilá nádorová onemocnění. Méně významné změny jsou pozorovány při velké fyzické zátěži, přehřátí a po psychickém stresu.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00