Jak na věc


vězeňská služba fyzické testy

VI. Reforma československého vězeňství (1965 – 1989)

    Po rozpadu Československé republiky a vzniku tzv. Protektorátu Čechy a Morava zůstal v podstatě zachován dosavadní justiční a vězeňský systém včetně základní legislativní úpravy, organizace a správy vězeňství. Každá norma (vyhlášky, výnosy, oběžníky a pokyny) vydávaná protektorátní vládou byla schvalována říšským protektorem. V protektorátním ministerstvu spravedlnosti působil pověřenec Úřadu říšského protektora, který měl sledovat a koordinovat činnost ministerstva s německými úřady. Vězeňská zařízení (soudní věznice a trestnice) byla využívána zcela nebo zčásti pro potřeby německé justice a tajné státní policie – gestapa. Tyto orgány nacistické okupační správy měly výhradní pravomoc řešit tzv. trestné činy proti Velkoněmecké říši a v této souvislosti spadaly pod jejich jurisdikci i občané protektorátu. V jednotlivých soudních věznicích a trestnicích často existovalo jednak protektorátní vedení (české), které zpravidla zajišťovalo provozní činnost, jednak říšské vedení (německé), kter
    Připravili jsme pro vás jako zajímavost domácí řád pankrácké věznice z roku 1889, z něhož si lze učinit názornou představu o poměrech a standardech, které v tehdejší „c.k. mužské trestnici v Praze“ panovaly. Dokument vám předkládáme ve stavu, v jakém se dochoval. Znamená to, že některé stránky jsou neúplné či zcela chybí. I tak ale poskytuje domácí řád dobrou představu o českém vězeňství z konce 19. století.


II. Vězeňství Československé republiky (1918 – 1939)

    Vzhledem ke skutečnosti, že od roku 1997 je činnost Kabinetu spojována s pravidelnou výukou posluchačů nástupních kurzů Institutu vzdělávání VS ČR, rozhodla generální ředitelka VS ČR s účinností od 1.9.2000 o začlenění Kabinetu do organizační struktury Institutu vzdělávání VS ČR. V návaznosti na nové organizační podmínky, obsahové změny v činnosti Kabinetu a k prohloubení spolupráce s organizačními články VS ČR a příslušnými externími subjekty bylo vydáno nařízení generální ředitelky VS ČR č. 43/2000, o zřízení a činnosti Kabinetu dokumentace a historie VS ČR a č.44/2000, jímž se mění a doplňuje nařízení generální ředitelky VS ČR č.19/1997, kterým se vydává organizační řád Institutu vzdělávání VS ČR. Nařízením generální ředitelky VS ČR č. 42/2002, kterým se mění NGŘ č.43/2000, byly upřesněny stávající úkoly Kabinetu a doplněn úkol ke zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé vnitřní ochrany Sboru nápravné výchovy ČSR, a to ve smyslu zákona č. 107/2002 Sb. Tyto dokumenty, společně s


IV. Obnova československého vězeňství (1945 – 1952)

    Bezprostředně po osvobození od německé nacistické okupace rozhodovaly o umisťování do vězeňských zařízení revoluční národní výbory. Teprve koncem roku 1945 se řízení a správa soudních věznic a trestních ústavů vrátila do kompetence ministerstva spravedlnosti. Další vězeňská zařízení včetně internačních, sběrných a pracovních táborů k soustřeďování německého obyvatelstva k odsunu byla v působnosti ministerstva vnitra a ministerstva národní obrany. Mimořádné lidové soudy odsuzovaly nacistické zločince, zrádce a kolaboranty, kteří byli ve výkonu trestu nazýváni retribučními vězni. Dekretem prezidenta republiky č. 126 ze dne 27.101945 byly zřízeny zvláštní nucené pracovní oddíly ve všech věznicích krajských soudů a v trestních ústavech Plzeň, Valdice, Mikulov, Mírov a Řepy k zařazování odsouzených, zejména Němců s trestem odnětí svobody nad 5 let. Těchto oddílů bylo využíváno k odstraňování válečných škod na komunikacích a veřejných budovách a obnově národního hospodářství. V roce 1948 vzn


Omezení a zbavení některých práv a svobod

    Výsledkem činnosti Kabinetu v letech 1992 – 1999 bylo soustředění historicky významných materiálů a instalaci vybraných exponátů, dokumentujících vývoj zacházení s vězni na území ČR v Památníku, který byl vybudován v pankrácké věznici. Vedle této stálé expozice byly realizovány dvě dočasné výstavy na téma: „Ústavy pro mladistvé provinilce na území Čech, Moravy a Slezska“ (Kroměříž, 1996) a „František Josef Řezáč – reformátor vězeňství a školství 19. století“ (Praha, 1997 a Kroměříž, 1998). Dále byly zpracovány stručné dějiny českého vězeňství do roku 1945 a připraven ideový návrh na zřízení Plakety a Medaile VS ČR. Na základě rozvíjející se spolupráce se subjekty mimo VS ČR se Kabinet ujal vyhledávání a poskytování informací o minulosti českého vězeňství v rámci plnění zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Od roku 1999 se Kabinet podílel ve spolupráci se Slezským ústavem Slezského zemského muzea v Opavě na vědecko-výzkumné činnosti v r
    V roce 1850 dochází na území habsburské monarchie včetně Čech, Moravy a Slezska k zestátnění soudnictví a vězeňství. Ve 2. polovině 19. století se rozvíjí vzdělávání vězňů, zejména mladistvých a sociální pomoc při propuštění, kterou poskytovaly dobrovolné spolky. Podle trestního zákona č.117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích byl odstupňován trest odnětí svobody na těžký žalář, žalář, tuhé vězení a vězení. Rozdíl spočíval zejména v poutání, stravování, odívání a zařazování trestanců do pracovní činnosti.
    Vážení návštěvníci, v tomto článku jsme pro vás připravili ke stažení ve formátu pdf nejdůležitější zákony a vyhlášky vztahující se k výkonu vězeňství. Přehled právních předpisů vymezujících působení Vězeňské služby ČR naleznete na úřední desce VS ČR v bodě 15.


Adresa úřadovny pro osobní návštěvu

    V polovině 60. let se stal dosavadní československý vězeňský systém již politicky neudržitelným z hlediska mezinárodních požadavků na vězeňství. K zásadní úpravě výkonu trestu odnětí svobody podle Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni, doporučených OSN již v roce 1957, byl vydán zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. V souladu s tímto zákonem zařazovaly soudy odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody do 3 nápravně výchovných skupin (NVS), kterým odpovídaly typy nápravně výchovných ústavů (NVÚ). Do ústavu I. NVS byli zařazováni prvotrestaní za trestné činy nejméně společensky nebezpečné, do II. NVS prvotrestaní za závažnější trestné činy a ti, kteří v posledních 10 letech spáchali úmyslný trestný čin. Do III. NVS byli zařazováni pachatelé společensky nejzávažnějších trestných činů včetně tzv. trestných činů proti republice (vlastizrada, rozvracení republiky, teror, záškodnictví, sabotáž, vyzvědačství nebo trestný čin proti státu světové socialistické sous


Adresa úřadovny pro osobní návštěvu

    V letech 1953 – 1955 vrcholil tzv. třídní výkon trestu, uplatňující nejtvrdší podmínky u politických vězňů, nazývaných protistátními. Dnem 1.1.1953 bylo vězeňství jako celek převedeno do působnosti ministerstva národní bezpečnosti, které koncem roku zaniklo a plnění úkolů vězeňství převzalo ministerstvo vnitra. V témže roce byl vydán Řád nápravných zařízení, který novým způsobem a podle vzoru Sovětského svazu stanovil strukturu tzv. nápravných zařízení (NZ), která byla členěna na 6 typů podle stupně střežení. Do jednotlivých typů NZ byli odsouzení zařazováni podle povahy trestného činu (státně bezpečnostní, kriminální) a podle závažnosti provinění. Odsouzení mladiství vykonávali trest ve zvlášť určených NZ nebo oddělených částech NZ. Podmínky výkonu trestu z hlediska stupně omezení nebo zvýhodnění se měnily v závislosti na zařazení odsouzeného do I. až IV. klasifikační skupiny. Při nástupu do výkonu trestu byli odsouzení zařazováni do I. nebo II. skupiny, přičemž rozhodující byl třídní
    Kabinet dokumentace a historie (dále jen „Kabinet“) byl zřízen Rozkazem ředitele správy Sboru nápravné výchovy České republiky č. 26/1992, o zřízení a činnosti Kabinetu dokumentace a historie Sboru nápravné výchovy České republiky (dále jen „SNV ČR“) se záměrem, aby sloužil vězeňství jako celku. Jeho prvotním úkolem v roce 1992 bylo soustředit historicky významné materiály (tj. písemnosti, fotografie a reálie, dokumentující vznik a vývoj českého vězeňství), s cílem zabránit jejich případnému zničení nebo ztrátě a využít je k poznávání minulosti českého vězeňství.


Informace k zajištění zdravotní péče v nemocnici

    Zřízením Kabinetu byly též vytvořeny podmínky k vyrovnání se s totalitní minulostí v oblasti vězeňství. Z těchto důvodů bylo plnění úkolu Kabinetu svěřeno do působnosti sekretariátu ředitele SNV ČR, což umožnilo spolupráci s jednotlivými organizačními články SNV ČR (ústavy pro výkon vazby a ústavy pro výkon trestu odnětí svobody), která byla nezbytná k plnění stanovených úkolů. Postupně byla navázána spolupráce Kabinetu s archívy, muzei, památníky, knihovnami, příslušnými vědecko-výzkumnými pracovišti, organizacemi bývalých politických vězňů, Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Ministerstva vnitra a Ústavem pro studium totalitních režimů.


V. Československé vězeňství podle sovětského vzoru (1953 – 1965)

    Prvním důležitým krokem k odstraňování důsledků tzv. normalizace ze 70. a 80. let bylo udělení amnestie za tzv. trestné činy proti republice a některé další trestné činy, při které bylo propuštěno dne 8.12.1989 celkem 52 vězňů. K řešení nepokojů ve většině nápravně výchovných ústavů (NVÚ) byly vytvořeny komise České národní rady (ČNR), které spolu se zástupci Občanského fóra, Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a odborníků navštěvovaly jednotlivá NVÚ a prošetřovaly stížností vězňů, související s ústavním režimem. Dnem 1.1.1990 vyhlásil nový prezident Václav Havel velmi širokou amnestii, po které zůstalo ve věznicích a NVÚ přibližně 6000 vězňů z předchozího stavu 22 000 vězněných osob. I v průběhu amnestie pokračovalo šetření komisí ČNR, které se promítlo do prozatímní úpravy práv a povinností vězňů v ústavních řádech. Se zrušením trestu smrti byl zaveden doživotní trest. V letech 1990 – 1991 probíhalo ve Sboru nápravné výchovy (SNV) ověřování odborné a morální způsobilosti na zákl
    Preventivní vstupní prohlídka u praktického lékaře se provede neprodleně po nástupu do výkonu vazby anebo trestu nejdéle však do 4 dnů od nástupu, jejím účelem je zjistit ( objektivizovat) zdravotní stav obviněného nebo odsouzeného a na základě tohoto zjištění provést příslušná zdravotnická opatření, zejména zajistit posouzení zdravotní způsobilosti k výkonu vazby nebo trestu, stanovit zdravotní klasifikaci a případně stanovit plán potřebných léčebně preventivních opatření. Při vstupní prohlídce zdravotnický personál provede podrobnou anamnézu, klinické vyšetření a potřebná doplňující vyšetření:


Zdravotní služby poskytované osobám ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody

    K výkonu trestu byli trestanci umisťováni po určitou dobu v samovazbě (na samostatné cele) a pro zbytek trestu ve vazbě společné (na společné ložnici). Podle stupně zločinnosti a dosažené nápravy byli dále rozdělováni do 3 disciplinárních (kázeňských) tříd, kterým odpovídala různá míra přiznávaných zvýhodnění (např. nákup zboží, dopisování, návštěvy aj.). Chování a činnost trestanců upravoval tzv. Domácí řád a jeho porušování bylo kázeňsky trestáno. Nejpřísnějšími tresty bylo uložení půstu, tvrdého lože, samovazby nebo temnice. Všichni trestanci byli povinni vykonávat přidělenou práci, navštěvovat bohoslužby (katolické, evangelické nebo židovské) a negramotní nebo nedostatečně vzdělaní trestanci do 35 let věku byli povinni se zúčastňovat školního vyučování. Správa mužských i ženských trestních ústavů byla svěřena do péče ženských řeholních řádů, z nichž v Čechách působila Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Určená představená řádu rozhodovala v součinnosti s inspektor


I. Vězeňství habsburské monarchie (1850 – 1918)

    Dnem 1.1.1993 zanikl Sbor nápravné výchovy a k plnění úkolů státní správy ve vězeňství byla zřízena Vězeňská služba (VS) ČR, zbavená přímého vlivu politických stran, zbytečných militantních prvků, neúměrné centralizace a byrokracie. Odpovědnost za její činnost byla svěřena generálnímu řediteli, který byl jmenován ministrem spravedlnosti. Byly posíleny pravomoci ředitelů vazebních věznic a věznic, zejména v oblasti personální a ekonomické. V souladu s požadavky na dodržování základních lidských práv a občanských svobod byl vydán zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, který stanovil, že obvinění mohou být podrobeni jen těm omezením, která jsou nutná pro trestní řízení. K prohloubení humanizace a odborného zacházení s odsouzenými byl vydán zákon č.294/1994 Sb., který pozměnil a doplnil zákon.č.59/1956 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Podle této úpravy došlo k novém pojmenování a členění zařízení pro výkon trestu na věznice s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou. O umisťován
    Zdravotní péče je Vězeňskou službou ČR poskytována v souladu se zákony upravujícími poskytování zdravotní péče, zejména zákon č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 373/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
    Obviněnému nebo odsouzenému je primární zdravotní péče poskytována na základě jejich žádosti nebo na základě pokynu (příkazu) lékaře zdravotnického střediska, po dobu poskytování zdravotní péče může být v ordinaci na žádost ošetřujícího lékaře (popřípadě zdravotní setry) přítomen příslušník Vězeňské služby zajišťující bezpečnost zdravotnického personálu; přitom nesmí být porušeny zásady ochrany citlivých osobních údajů.


III. Vězeňství v Protektorátu Čechy a Morava (1939 – 1945)

    Po vzniku Československé republiky (ČSR) v roce 1918 byl převzat justiční a vězeňský systém rakouské monarchie. Základní legislativní úprava, organizace a správa vězeňství byla postupně zdokonalována počínaje rokem 1919. Zejména byl prohlubován progresivní systém výkonu trestu, založený na postupném zmírňování vězeňského režimu v závislosti na průběhu nápravy trestanců, rozdělených zpravidla do 3 disciplinárních tříd. Převedení do I. třídy bylo předpokladem k návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu, které bylo uzákoněno již v roce 1919. V roce 1928 existovalo v ČSR 6 mužských trestnic k výkonu trestů od 1 roku až po doživotí, z toho 2 trestnice pro prvotrestance a polepšitelné recidivisty (Plzeň, Leopoldov) a 2 trestnice pro nepolepšitelné trestance (Kartouzy, Ilava), dále trestnice pro choré a invalidní trestance (Mírov) a trestní ústav pro mladistvé do 20 let s trestem nad 6 měsíců (Mikulov). Vedle toho existovala samostatná ženská trestnice s oddělením pro mladistvé (Řepy u P

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0024:00:00