Jak na věc


tisíce planoucích sluncí khaled hosseini

Hosseini, Khaled Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí

    Celým Amírovým příběhem prochází leitmotiv papírových draků. Tento prvek umožňuje autorovi asociativní metodou spojovat jednotlivé epizody příběhu, které by jinak pro čtenáře postrádaly souvislost. Bohužel ale ne vždy Hosseini s motivem pracuje citlivě. Místy se zdá, že se autor nechal příliš pohltit estetičností obrazů, do kterých své draky zasazuje. Najednou se totiž začnou hemžit úplně všude, ať je to v reálném životě jednotlivých postav, v jejich snech, či jen ve vypravěčových metaforách.
    V Tisících planoucích sluncí zvolil Hosseini er-formu. Perspektiva vyprávění se mění, introspekce se střídavě soustřeďuje na Marjam a na Lajlu. Kniha tak má možnost širšího záběru a nabízí více úhlů pohledů na jednotlivé skutečnosti. Marjaminy reakce se mnohdy zrcadlí v Lajliných, a naopak. Jejich osudy jsou komplementární, což toto narativní schéma náležitě podtrhuje. Stejně jako u Lovce draků, i zde se schéma opotřebuje a vypravěčova taktika začne ztrácet prvotní efekt. Jednotlivé kapitoly věnované hrdinkám se pravidelně střídají, Hosseini se nikdy nepokusí tento princip hravě narušit, překvapit čtenáře nečekanou změnou, odchylkou.
    Khaled Hosseini se narodil v Afghánistánu, dnes žije ve Spojených státech a své knihy píše anglicky. V roce 2003 vydal svou prvotinu Lovec draků (česky 2007), která byl veřejností velmi příznivě přijata. Jeho druhý román, Tisíce planoucích sluncí, vyšel česky v roce 2008.


Přihlášení k odebírání newsletteru

    Všechny výše zmíněné aspekty autorova stylu se podílejí na společném efektu: knihy se vyvíjejí příliš předvídatelně. Zkušenější čtenář snadno rozklíčuje jednotlivé situace od samého počátku příběhu a následné peripetie ho nijak nezaskočí. Vyprávění pak postrádá potřebnou dynamiku a redukuje se na sled stereotypně za sebou řazených scén. Na druhou stranu je bezpochyby nutné zdůraznit Hosseiniho zásluhy: pro mnohé lidi představuje jeho dílo možná jedno z prvních bližších setkání s afghánským konfliktem. Hodnota knih tedy tkví především v jejich roli vzdělávací a informativní.
    Podobně pak autor vkládá doprostřed dějové linky krátké snové pasáže. Ty se nějakým způsobem vždy vztahují k realitě hrdinů a fungují jako exkurs do jejich nevědomí. Hosseini často toto schéma aplikuje poněkud stereotypně, čtenář si přivykne na to, že je zápletka čas od času přerušena surrealistickými obrazy. Navíc jejich role v textu není vždy příliš jasná, neboť místy pouze odlišné jazykové poloze parafrázují to, co již bylo výše řečeno v pásmu bdělého Amírova vyprávění. Nenabízejí hlubší či odlišný pohled na hrdinův prožitek.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
200
9760
cache: 0024:00:00