Jak na věc


tři oříšky pro popelku osoby a obsazení

Tři sestry aneb Zběsilá sezóna u Bezručů začala už před prázdninami

    Vztah velké části českých divadelníků k Čechovově tvorbě zůstává svým způsobem pietní. Režiséři k jeho dílu vzhlížejí s úctou a leckdy se nechají pohltit stereotypními výklady. V duchu této tradice interpretují postavy Čechovových dramat jako zoufalce s nenaplněnými touhami, zachycují lyrické pomíjivé okamžiky a děj naplňují tragičností... Čas od času se naštěstí objeví výjimka: kritiku v 90. letech rozezlil a současně dojal Petr Lébl inscenacemi Racka, Ivanova či Strýčka Váni, se svým projektem Čechov Čechům přispěl jistou měrou k demýtizaci ruského dramatika také Vladimír Morávek (cyklus inscenací v Klicperově divadle v Hradci Králové).
    Hra byla v době svého vzniku označena za „skutečné drama současného života“. Čechov byl ovšem bytostně přesvědčen, že napsal komedii či drama s komediálními prvky. Jako velmi bystrý pozorovatel se totiž nemohl zbavit myšlenky, že i sebesmutnější skutečnost a tíživá realita v sobě obsahují něco bizarně směšného. Ve Třech sestrách tak popsal tragikomickou snahu lidí osvobodit se z pout všedního, obyčejného života. Zachytil především vnitřní život jedinců, kteří nedokáží na svoji situaci nahlédnout nikterak pozitivně. Jeho hrdinové, především ovšem hrdinky, jsou nešťastné, pouze vzpomínají na to, co bylo, anebo se upínají k budoucnosti, s nadějí, že nastane radikální změna, která vyléčí bolesti jejich duší. Ano, v budoucnost doufají, po minulosti se jim stýská, a znamení přítomnosti jim zůstávají skryta, přítomnost je pouze přechodným mezidobím, časem vyhnanství.


Krátký životopis Antona Pavloviče

    1897 – se účastnil práce na sčítání lidu, stal se kurátorem školy a zemským dozorcem lidových knihoven. Do sborníku her zařadil „Strýčka Váňu“. Prudké zhoršení nemoci a odjezd na francouzskou Riviéru.
    Kde se vzala ta noticka v „Denních zprávách“, že název Tři sestry je nevhodný? Co je to za nesmysl? Možná, že je nevhodný, jenomže já jej nehodlal vůbec měnit.
    Solený si opravdu myslí, že se podobá Lermontovovi, ale samozřejmě, že se mu nepodobá vůbec, na to je směšné jen pomyslet... Musí se maskovat za Lermontova. Podobnost s Lermontovem je obrovská, ale jen podle názoru Soleného.
    Nová hvězda, která oznamovala narození velkého krále, zazářila náhle velmi jasně nad velikým městem Jeruzalémem, jako by je vedla. Tři mudrci se zaradovali, vstoupili do města a spatřili jeho nádherné domy a paláce. Domnívali se, že právě v nich by mohli narozeného krále najít. Hvězda však nezůstala stát, ale vedla je dál. Opustili tedy Jeruzalém a v něm i zlého krále Heroda. Ten byl jejich příchodem velmi znepokojen, a jakmile zaslechl, že hledají nového krále, začal okamžitě přemýšlet o tom, jak se ho zbavit. Mudrci mezitím putovali dál za hvězdou. Vedla je k městu Betlému.


plakát k představení Tři sestry:

    <a data-cke-saved-href="http://www.vira.cz/biblicky-citat-html.php" href="http://www.vira.cz/biblicky-citat-html.php">Biblický citát na každý den z www.vira.cz</a>
    Moje miloučká, můj anděli... Hru píšu, ale pomaloučku, a je docela možné, že přijedu do Moskvy bez hry; je v ní hodně jednajících osob, je přelidněná, obávám se, že bude nakonec trochu chaotická a nevýrazná, a že by tudíž bylo lépe odložit ji na příští sezónu.
    Moje milá Oljo... Ach, těš se na úlohu ve Třech sestrách! To je úložička. Dáš-li mi deset rublů, dostaneš ji, jinak ji dám některé jiné herečce. V této sezóně ji provozovat nehodlám, ať se trochu uleží, oddechne si, neboli, jak říkají kupcové o pirohu, když ho nesou na stůl - ať si odpočine.
    Píšu hru, ale návštěvy mě ruší pekelně. Včera od devíti ráno do večera, a dnes od oběda. Všechno se mi plete v hlavě, nálada se mi rozplývá, vztekám se, a každý den musím začínat znova. Teď přišla ředitelka gymnázia, a s ní dvě slečny-příbuzné. Přišly, poseděly v pracovně, a nyní si šly vypít čaj.


Čechovy Tři sestry tentokrát ironické a groteskní

    Jeho, na první pohled složité, psychologicko-realistické, hry znamenaly opravdu zásadní změnu v herecké i režijní tvorbě, a to především zásluhou MCHATu (Moskevského uměleckého akademického divadla), kde byly uváděny. Jedním z důvodů, proč dal Anton Pavlovič přednost právě tomuto souboru, byl fakt, že přední herečka MCHATu Olga Knipperová byla Čechovovou přítelkyní, posléze manželkou a představitelkou řady jeho hrdinek.
    Nu, a co Tři sestry? Soudě podle dopisů, provádíte všichni nesnesitelné hlouposti. Ve III. jednání je hluk... Proč hluk? Hluk je pouze v dálce, za jevištěm, tlumený hluk, nezřetelný, ale tady na jevišti jsou všichni unavení, téměř spí... Zkazíte-li III. jednání, hra propadne a já budu na stará kolena vypískán. Tebe Alexejev ve svých dopisech tuze chválí a Višněvskij rovněž. A já, ačkoliv tě nevidím, tě chválím též... Takový obličej jako ve Strýčkovi Váňovi dělat nemusíš, spíš se snaž tvářit živě a mladistvě. Pamatuj, že se durdíš a tropíš si úsměšky. Nu, spoléhám na tebe, má milenko, jsi dobrá herečka.
    Tatíček: (sklopí oči a dělá drahoty) To mě velice těší, ale... je ještě tak mladá... a tak nezkušená... A co víc, pane, vždyť vy mě chcete připravit... o mé jediné potěšení, (zaslzí) o mou oporu ve stáří...


Čechovovy Tři sestry znovu a zase jinak

    ... potom práce znovu kypěla. Vázla jenom role Máši, kterou hrála Knipperová, ale věnoval se jí Vladimír Ivanovič a při dalších zkouškách se jí také cosi odhalilo v duši a role jí šla skvěle.
    Dnes jsem najednou dostal Ruského invalidu, odborný vojenský časopis, a najednou vidím recenzi Tří sester. Je to 56. číslo z 23. března. Obstojné, hru chválí, nenašli v ní po stránce vojenské žádné závady.
    Před dvěma tisíci lety tito tři mudrci poznali, možná právě podle hvězd, že na západ od jejich království se má brzy narodit nový a velmi mocný král. Mudrci se mu chtěli poklonit a přinést mu dary. Naložili proto největší drahocennosti své doby – zlato, kadidlo a myrhu - na velbloudy a slony a vydali se na dalekou cestu. Ve dne pražilo horké slunce, karavana proto putovala i v noci a mudrci hledali cestu podle postavení hvězd na noční obloze.


Fotografie ze čtených zkoušek představení Tři sestry

    Na stejné vlně se nese i nejnovější uvedení Tří sester, které v ostravském Divadle Petra Bezruče nastudoval jeho umělecký šéf Jan Mikulášek. Společně s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou text zkrátili a při jeho interpretaci vyšli z faktu, že sám Čechov Tři sestry označil jako komedii, respektive drama s komediálními prvky. Ve svém výkladu se tedy Bezruči rozhodně neutápějí v slzavém sentimentu, zdánlivé lyričnosti a realisticky věrném ztvárnění pocitů hrdinů. Odmítají veškeré stereotypy a rozehrávají grotesku plnou zběsilých nápadů a překvapení. Tomu výrazně napomáhá scénografické řešení Marka Cpina. Jeviště tvoří neatraktivně, ba až ošuntěle zařízený pokoj v domě Prozorovových – tří sester Olgy, Máši a Iriny a jejich bratra Andreje, kteří společně zahnívají v provinčním městečku a zoufale touží po Moskvě. Část děje se pak odehrává v plánu pod pódiem, kam se některé z postav čas od času utíkají schovat, aby mohly vyjadřovat nebo potlačovat své touhy. Prostor je stylizován do jakého
    Ale i Betlém zanechali za sebou. Hvězda, která je až dosud vedla, se totiž zastavila až v polích za městem. Zářila nad místem, kde Josef s Marií našli útočiště a kde teď společně opatrovali narozeného Ježíše. Kašpar, Melichar a Baltazar byli u cíle. Vešli dovnitř, do obyčejné stáje, padli na zem a klaněli se maličkému dítěti v jeslích, protože věřili, že bude velikým králem. Předložili mu své vzácné dary a velmi se radovali.
    1898 – V. I. Němirovič-Dančenko informuje Čechova o vytvoření Moskevského uměleckého divadla (MCHAT) a prosí o svolení uvést „Racka“. Čechov se účastní zkoušek a seznámí se s Olgou Knipperovou. Umírá mu otec, usazuje se v Autce nedaleko Jalty. Začíná si psát s Gorkým.
    Mladý muž: (mávne rukou, pronese: „Kašlem na to! Kopřivu mráz nespálí!“ a vstupuje do tatíčkovy pracovny) Ivane Ivanyči! Dovolte mi, abych vás požádal o ruku vaší dcery Varvary!


Čechovovy Tři sestry znovu a zase jinak

    Čechov začal psát divadelní hry v 80. letech 19. století, kdy byl po atentátu na cara Alexandra II. totálně umrtven ruský veřejný život (neustálá cenzura, sledování, výslechy, zákazy vycházení...). Umělci tak museli velmi složitě hledat cestu k vyjádření, narůstala hluboká společenská a politická krize, která rok po Čechovově smrti vyústila v první ruskou revoluci.
    Mnoho dětí na světě zná příběh o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi. Podle legendy to byli králové z Východu, v Bibli jsou však nazýváni mudrci, protože byli velmi učení. Vyznali se v mnohých vědách i uměních a zřejmě toho hodně věděli o hvězdách.
    1884 – ukončil univerzitu, vydal první sbírku, „Melpomeniny pohádky“, začal pracovat jako lékař ve Voskresensku. Objevily se u něj první příznaky tuberkulózy.
    Lékařské profesi se vlastně věnoval jen krátký čas, léčil pacienty ve Voskresensku a Zvenigorodu. Od roku 1886 se naplno věnoval pouze literatuře a o dva roky později vstoupil definitivně na dráhu profesionálního literáta, dokonce se stal laureátem prestižní Puškinovy ceny. V roce 1890 se Čechov vydává na Sibiř, na ostrov Sachalin. Tady navštěvuje trestaneckou kolonii a tamější pobyt i otřesný život místních trestanců později popíše v knize „Sachalin“.


Pár chytrých myšlenek Čechova (a jedna o Čechovovi navíc)

    1889 – „Ivanov“ má premiéru v Alexandrinském divadle v Petrohradě. Čechov je zvolen členem výboru Společnosti ruských spisovatelů. 17. června mu umírá na tuberkulózu jeho bratr Nikolaj. Čechovovi vycházejí další sbírky povídek, v moskevském Divadle Abramovové má premiéru „Lesní duch“.
    Plni této radosti se pak vraceli do svých domovů, do Núbie, do Tarsu a do Sáby. Chystali se vyprávět o novém králi, který se právě narodil a kterému se přišli poklonit. Králi Herodovi však zprávu nepodali. Ve snu se jim totiž zjevil anděl a dal jim pokyn, aby se do své země vrátili jinou cestou.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00