Jak na věc


slovesný rod činny

3. UŽITÍ FOREM K VYJÁDŘENÍ KATEGORIÍ

     Jespersen liší: 1. pojem; 2. funkci; 3. formu. Havránek říká: 1. pojmová[1] kategorie; 2. gramatická kategorie; 3. forma (výrazové prostředky). V „pojmové kategorii“ jsou spojeny prvky mimojazykové, t. j. to, co je ve světě nezávisle na jazykovém vyjádření (skutečnost, realita), i prvky jazykové.
    Vedle některých z těchto tvarů se složené futurum vůbec nevyskytuje (je jen „půjdu, pojedu“, nikoli také „budu jíti, jeti“), u jiných sloves však je, třebas někdy s významem trochu odchylným.


Podstatná a přídavná jména slovesná

    Také při výkladech o času vyjdeme z takového lišení: (1) pojmovou kategorií je na př. ponětí budoucnosti (něco časově následuje po okamžiku, v němž na to myslíme nebo o tom mluvíme); (2) gramatickou kategorií je „čas budoucí“; (3) podle formy (výrazového prostředku) se budoucí čas vyjadřuje hlavně dvojím způsobem, u nedokonavých sloves složeným futurem (budu nositi), u dokonavých sloves formou praesentu (přinesu). Povšimněme si u tohoto příkladu hned, že různost formy se řídí růzností slovesného vidu. Slovesný vid a slovesný čas jsou spolu v těsné souvislosti, a to v souvislosti velmi rozmanité podle jednotlivých jazyků. V některých jazycích se rozdíly vidové nahrazují do značné míry rozdíly časovými, naopak však bohatá vidovost českého a vůbec slovanského slovesa je v příčinné souvislosti s chudobou časů. Čeština má vlastně jen jeden minulý čas, francouzština jich má pět.
    Přítomný děj může býti různě rozlehlý. V jazyce nikdy nejde o přítomnost matematicky přesnou, t. j. o bod pohybující se na časové linii. Takovou bodovou přítomnost nelze jazykem zachytiti: než ji vyjádříme, přešla už v minulost.[4]


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00