Jak na věc


sklárny bohemia poděbrady kontakt personalni

Zlatý věk - nejslavnější léta harrachovské sklárny

    K rozšíření dobré pověsti novosvětské sklárny přispěly i oficiální návštěvy představitelů panovnického rodu Habsburků. V roce 1804 navštívil sklárnu arcivévoda Josef, o dva roky později arcivévoda Rainer. Proslulosti sklárny přispěl svou návštěvou i korunní princ Ferdinand (později Ferdinand V.) v roce 1820 a saský král Bedřich August II., který navštívil sklárnu v roce 1840.
    Současná harrachovská sklářská výroba, jakkoli se přizpůsobila novým požadavkům, ponechává si v mnohém ohledu vazby na svou tradici. V době kdy je automatizovaná výroba skla dotažena téměř k dokonalosti, zůstává sklárna na Novém Světě zaměřena výhradně na ruční výrobu.


Krize - doba kolem světových válek

    V předválečném období byla krize natolik vážná, že v létě roku 1935 hrozilo i uzavření a likvidace závodu. V této době se ale projevila oddanost dělnictva celého závodu, které nedovolilo pece vyhasnout a udržovalo závod v provozu. Po jmenování Karla Konráda novým ředitelem se situace stabilizovala a na světové výstavě v Paříži v roce 1937 získala sklárna opět cenu Grand Prix. Pak ale byla podepsána Mnichovská dohoda (30. září 1938) a došlo k připojení tzv. Sudet k nacistickému Německu. Provoz sklárny byl v důsledku vysídlení českého obyvatelstva zastaven a obnoven byl až 19. ledna 1939, kdy byla zapálena jedna malá pec. Majitelům sklárny, hraběcí rodině, bylo díky pragmatickým krokům Jana Nepomuka Antonína hraběte Harracha povoleno sklárnu i nadále vlastnit. Sklárně se ale dobře nedařilo, během krátké doby se v ní vystřídalo 8 ředitelů. Až příchodem Rudolfa Endlera v prosinci 1939 se situace obrátila. Ten ve svých rukou sklárnu udržel až do konce války a za vydatné pomoci nacistických
    V raných letech harrachovské sklárny je její produkce stylově ovlivněna především doznívajícím barokem a rokokem. Tavbu křídového skla doplňují některé druhy barevného skla a okenních tabulí. V druhé polovině 18. století byla rozšířena paleta barev, zavedena výroba mléčného skla, křišťálových a barevných lustrů. Nástup klasicismu zachycuje historický vzorník z let 1784-88 připisovaný Antonínu Erbenovi, tehdejšímu řediteli. Tento vzorník je nejstarším průkazným materiálem pro identifikaci novosvětských výrobků a jako poklad je střežen v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
    Po dokončení stavebních prací a znovuobnovení výroby přešla sklárna pod národní správu a od roku 1948 byla nejprve součástí Železnobrodského skla, roku 1958 ji převzal národní podnik Borské sklo a od roku 1974 byla sklárna součástí oborového podniku Crystalex Nový Bor s obchodním zastoupením akciové společnosti Skloexport po celém světě.


Vzestup z popela - poválečné období

    Počátečné těžké období způsobené především nutností splácet vysoké úroky a úvěr poskytnutý na nákup sklárny, se podařilo sklárně překonat nově navázanými obchodními kontakty především v USA a Kanadě. Porevoluční hlad po ručně vyráběném nápojovém skle z bývalého Československa však na přelomu tisíciletí vystřídala hluboká krize, která znamenala konec mnoha skláren. Útoky z 11. září 2001 způsobily negativní zvrat v celém sklářském průmyslu, který vyvrcholil celosvětovou krizí v roce 2008. Zejména v tomto období se prokázala prozíravost současného majitele sklárny, který již na jaře 2001 začal s výstavbou minipivovaru. Výnosy z produkce pivovaru, prohlídkového okruhu, muzea a prodejen pomohly přečkat těžká období a výrazně podporují nákladnonu sklářskou výrobu.


Rozvoj - první mezinárodní úspěchy

    Sklářské hutě vždy vznikaly v horských oblastech, protože jako palivo bylo užíváno dřevo. Dle dochovaných památek můžeme poznat, že se sklářské hutě po vyčerpání zdrojů dřeva stěhovaly a zanechávaly za sebou osady, ve kterých se ze sklářů postupně stávali zemědělci, případně domácí zpracovatelé sklářské suroviny. To je pravděpodobně i případ harrachovské sklárny. Vznik sklářské hutě na Novém Světě totiž plynule navazuje na osudy tří starších hutí ležících na území bývalého jilemnického panství. Byly to sklárny v Rokytnici nad Jizerou, Rokytnu a Rýžovišti. Rozhodující událostí v historii novosvětské sklárny byl vstup šlechtického rodu Harrachů do Krkonoš. Harrachové nejprve v roce 1632 ovládli panství Branná a půl městečka Jilemnice. V roce 1701 pak hrabě Ferdinand Bonaventura dokoupil jilemnické panství i s druhou polovinou Jilemnice. Po přestěhování harrachovské sklárny na Nový Svět se bohatý hraběcí rod Harrachů zasloužil o to, že dřevo bylo dováženo i ze vzdálených oblastí a sklárna
    První zmínka o sklářské huti na Novém Světě se datuje k roku 1712. Toto datum je dochováno v zemských kronikách Státního oblastního archivu v Zámrsku, ale ze zápisů je zřejmé, že vznik harrachovské sklárny je možné datovat ještě před tento letopočet.
    O prosperitě a úspěších hovoří i to, že na konci 19. století měla sklárna asi 400 zaměstnanců a do roku 1895 se datuje vznik velké brusírny s elektrickým osvětlením a pohonem vodní turbínou. Tento provoz je k vidění i v dnešní době, po úpravách budovy, ale se zařízením na původním principu, to znamená stále pohon vodní turbínou, transmisním rozvodem hnací síly a broušením na přírodních brusných kotoučích. Toto unikátní zařízení je zřejmě jediné svého druhu v Evropě a je vedeno jako národní technická památka.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00