Jak na věc


sklárny kyjov

Tvoříme s láskou, pečlivostí a vysokou úrovní sklářů i malířek.

    Za dobu svého působení si SKLÁRNA SLAVIA získala mezi zákazníky respekt a vynikající pověst sklárny, která produkuje originální výrobky v prvotřídní kvalitě.
    V raných letech harrachovské sklárny je její produkce stylově ovlivněna především doznívajícím barokem a rokokem. Tavbu křídového skla doplňují některé druhy barevného skla a okenních tabulí. V druhé polovině 18. století byla rozšířena paleta barev, zavedena výroba mléčného skla, křišťálových a barevných lustrů. Nástup klasicismu zachycuje historický vzorník z let 1784-88 připisovaný Antonínu Erbenovi, tehdejšímu řediteli. Tento vzorník je nejstarším průkazným materiálem pro identifikaci novosvětských výrobků a jako poklad je střežen v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
    Po pádu režimu přežívala sklárna i nadále několik let pod vedením národního podniku Crystalex Nový Bor. Na jaře roku 1993 však bylo rozhodnuto o odtržení bývalého podniku 07 a následné privatizaci. Dne 1. července 1993 se stal majitelem sklárny Harrachov vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad.


Máme ryze český původ. Rok založení 1999.

    Avšak ani rozsáhlé obchodní spojení a celosvětová proslulost novosvětských skláren nemohla odvrátit hospodářskou krizi spojenou s první světovou válkou. První světová válka znamenala konec zlatého věku pro mnohá průmyslová odvětví, sklářství nevyjímaje. Po ukončení války trvala obnova výroby poměrně velmi dlouho. V prvních letech Československé republiky bylo velice těžké získat jednak dost kvalifikovaných dělníků a techniků, jednak i nová odbytiště. Pozemková reforma navíc připravila hraběcí rod o více než polovinu půdy a rozsáhlé statky a oslabila tak vztah hraběcího rodu k provozu sklárny. Teprve v roce 1921 bylo opět navázáno obchodní spojení s USA, poté v Anglii, Švýcarsku a dalších zemí. Ve druhé polovině 20.let byla výroba ve sklárně opět stabilizována. Nemalou měrou k tomu přispěl ředitel Josef Tlapa, jež nastoupil do pozice ředitele v roce 1924. Za jeho působení se sklárna po mnohaleté přestávce zúčastnila světové výstavy v Paříži v roce 1925. Na této výstavě získala cenu Gran
    Po znárodnění byly rovněž provedeny změny ve výrobní orientaci sklárny. V roce 1952 byla ukončena výroba olovnaté suroviny a začalo se tavit sklo sodnodraselné. Olovnaté sklo se pro potřeby brusírny pouze dováželo. Hutní výroba byla postupně přeorientována výhradně na výrobu hladkého nápojového skla a navázala tak na práci dlouholetého výtvarníka sklárny, Rudolfa Schwedlera. Příznačnými se staly především nápojové kolekce se zatavenou černou nitkou (Exquisite), soubor se vzduchovou kapkovitou bublinou v kónické noze (Masaryk – soubor původně vytvořen pro ministerskou kancelář Jana Masaryka), kolekce se zatavenou vzduchovou spirálou a mnohé další originální techniky.


Krize - doba kolem světových válek

    O prosperitě a úspěších hovoří i to, že na konci 19. století měla sklárna asi 400 zaměstnanců a do roku 1895 se datuje vznik velké brusírny s elektrickým osvětlením a pohonem vodní turbínou. Tento provoz je k vidění i v dnešní době, po úpravách budovy, ale se zařízením na původním principu, to znamená stále pohon vodní turbínou, transmisním rozvodem hnací síly a broušením na přírodních brusných kotoučích. Toto unikátní zařízení je zřejmě jediné svého druhu v Evropě a je vedeno jako národní technická památka.
    K rozšíření dobré pověsti novosvětské sklárny přispěly i oficiální návštěvy představitelů panovnického rodu Habsburků. V roce 1804 navštívil sklárnu arcivévoda Josef, o dva roky později arcivévoda Rainer. Proslulosti sklárny přispěl svou návštěvou i korunní princ Ferdinand (později Ferdinand V.) v roce 1820 a saský král Bedřich August II., který navštívil sklárnu v roce 1840.
    Naše společnost realizuje projekt v rámci výzvy 03_16_043 Podnikové vzdělávání zaměstnanců. Cílem je zvýšit úroveň znalostí a dovedností zaměstnanců, zajištění souladu jejich kvalifikací a kompetencí s požadavky na vykonávané pracovní činnosti, čímž bude zvýšena konkurenceschopnost podpořených zaměstnanců na trhu práce. Projekt je spolufinancován Evropskou unií.


Rozvoj - první mezinárodní úspěchy

    Nevýhodou sklárny v této době však bylo, že ztratila veškeré kontakty na zahraniční odběratele a zušlechťovatele svých výrobků v tehdejším „západním bloku“. Znárodněním sklárny a začleněním do oborových podniků rovněž došlo k tomu, že sklárna přestala vyrábět výrobky pod svým jménem a nadále prodávala pouze pod značkou Bohemia Glass. To zapříčinilo, že věhlas harrachovské sklárny na dlouhé roky utichl a povědomí o vynikajících výrobcích byl ve světě téměř zapomenut.
    V letech 1854-1855 došlo k přestavbě a rozšíření sklárny, avšak v noci z 30. na 31. prosince 1861 zmodernizovaný a prosperující podnik opět vyhořel. To již velkostatek, a tedy i sklárnu spravoval mecenáš, vlastenec, politik a skvělý hospodář Jan Nepomuk František hrabě Harrach (1828-1909). Na přání hraběte se ihned začalo s obnovou. Dne 6. února 1863 byla výroba znovu zahájena! Sklárna se napevno stala součástí hospodářského programu, jehož cílem nebylo jen zvýšení výnosu velkostatku, ale celkové povznesení kraje. Tuto snahu dobře vystihuje i výrok, který hrabě pronesl při debatě na zemském sněmu: „Musíme vynikati prací kulturní a také hospodářskou, jinak by si nás jiní národové nevážili. Proto také udržuji své hutě v Novém Světě, které se sice nevyplácejí, které však udržují a šíří chvalnou pověst českého sklářství ve všech kulturních zemích i za oceánem.“


Nezapomenutelné exkurze sklářskou hutí.

    Především díky dovednostem prvního ředitele Elliase Müllera, vznikla na panství hraběcího rodu Harrachů sklářská huť, která svojí produkcí proslavila české sklo po celém světě. Harrachovská sklárna proslula především nejvyšší kvalitou své produkce. Zdejší sklářští mistři uměli vyrobit i sklo několika barev, například modré, žluté, červené, zelené, černé, fialové i sklo mléčné. Proslulost sklárny byla dána i tím, že komplex byl rozšířen i o rafinační provozy, jako například o ryteckou a brusičskou dílnu a dílnu na malování.
    Současná harrachovská sklářská výroba, jakkoli se přizpůsobila novým požadavkům, ponechává si v mnohém ohledu vazby na svou tradici. V době kdy je automatizovaná výroba skla dotažena téměř k dokonalosti, zůstává sklárna na Novém Světě zaměřena výhradně na ruční výrobu.


Zlatý věk - nejslavnější léta harrachovské sklárny

    Sklářské hutě vždy vznikaly v horských oblastech, protože jako palivo bylo užíváno dřevo. Dle dochovaných památek můžeme poznat, že se sklářské hutě po vyčerpání zdrojů dřeva stěhovaly a zanechávaly za sebou osady, ve kterých se ze sklářů postupně stávali zemědělci, případně domácí zpracovatelé sklářské suroviny. To je pravděpodobně i případ harrachovské sklárny. Vznik sklářské hutě na Novém Světě totiž plynule navazuje na osudy tří starších hutí ležících na území bývalého jilemnického panství. Byly to sklárny v Rokytnici nad Jizerou, Rokytnu a Rýžovišti. Rozhodující událostí v historii novosvětské sklárny byl vstup šlechtického rodu Harrachů do Krkonoš. Harrachové nejprve v roce 1632 ovládli panství Branná a půl městečka Jilemnice. V roce 1701 pak hrabě Ferdinand Bonaventura dokoupil jilemnické panství i s druhou polovinou Jilemnice. Po přestěhování harrachovské sklárny na Nový Svět se bohatý hraběcí rod Harrachů zasloužil o to, že dřevo bylo dováženo i ze vzdálených oblastí a sklárna
    Výrobky z dílny sklářských mistrů SKLÁRNY SLAVIA se vyznačují svou jedinečností,  špičkovou kvalitou a jejich zhotovení předpokládá vysokou úroveň sklářů i malířek.
    Po dokončení stavebních prací a znovuobnovení výroby přešla sklárna pod národní správu a od roku 1948 byla nejprve součástí Železnobrodského skla, roku 1958 ji převzal národní podnik Borské sklo a od roku 1974 byla sklárna součástí oborového podniku Crystalex Nový Bor s obchodním zastoupením akciové společnosti Skloexport po celém světě.


Provozujeme elektronický obchod s nabídkou kvalitních výrobků.

    Sklárna se tak v duchu tohoto vyznání zúčastňuje všech světových výstav ve 2. polovině 19. století. Pouze namátkou můžeme jmenovat prezentaci skla v Paříži (1856), opět v Londýně (1862), Filadelfii (1876), Sydney (1879), Antverpách (1885), Barceloně (1888) anebo Chicagu (1893). V důsledku četných a častých úspěchů na mezinárodních výstavách, jejichž prostřednictvím získávala odběratele, měla novosvětská sklárna velmi rozvětvenou síť obchodních zástupců takřka po celém světě. Byly to firmy: Oscar C. John v Londýně, R Vanderborght v Paříži, Clement Fils v Marseille, C. Pedrelli Figlio v Bologni, W. Bechler v Hamburku, Friedrich Tigges v Berlíně, Pakmézian Fréres v Cařihradě, P. Blees Co. v Káhiře, Isac Moise Scialom v Soluni, Filipe Neuman v Mexiku a další. Sklady měla sklárna v Praze, Karlových Varech, Vídni, Moskvě, Petrohradě a v Lipsku. Mezi zákazníky sklárny v této době patřily rovněž královské dvory, přední šlechtické rody, hotel Sacher ve Vídni a bezpočet dalších.


Vzestup z popela - poválečné období

    Období nejvyššího tvůrčího úsilí sklárny spadá do první poloviny 19. století, kdy po úspěšném působení Martina Kaisera nastoupil v roce 1808 jako správce huti jeho dosavadní spolupracovník Johan Pohl. Johan Pohl pocházel ze staré sklářské rodiny a před nástupem do funkce správce byl zaměstnancem sklárny plných 13 let, měl tudíž k řízení sklárny ty nejlepší předpoklady. Za jeho vedení přestála sklárna těžkou odbytovou krizi v důsledku napoleonských válek a byla započata tavba olovnatého rubínu, buquoyského černého a červeného hyalitu, skla rosalinového a uranového. Rovněž byla obnovena výroba skla přejímaného.Vedle brusu jako základní zušlechťovací techniky se na harrachovských výrobcích začala uplatňovat malba a rytina V této době pracovali pro sklárnu nejlepší čeští rytci včetně Dominika Biemanna. Sklárna přečkala ničivý požár v roce 1827 a v roce 1829 se poprvé zúčastnila průmyslové výstavy v Praze. Na této a mnoha dalších následujících Zemských výstavách sklárna získala zlatou medai
    První zmínka o sklářské huti na Novém Světě se datuje k roku 1712. Toto datum je dochováno v zemských kronikách Státního oblastního archivu v Zámrsku, ale ze zápisů je zřejmé, že vznik harrachovské sklárny je možné datovat ještě před tento letopočet.
    Dovednosti harrachovských sklářů, rytců, brusičů a malířů, spolu s inovativní prací jejího vedení byly příčinou velkých hospodářských úspěchů. V druhé polovině 18. století měla sklárna sklady svých výrobků ve Vídni, Izmiru, Cařihradu i jinde. Harrachovské sklo bylo vyváženo do Španělska, Portugalska, Nizozemí, Anglie a mnoha dalších zemí. Sklárna v té době měla 2 velké pece po 6 pánvích a jednu malou. Pro sklárnu pracovaly 3 brusírny s 18 dílnami patřící ke sklárně (vrchnosti) a 3 brusírny soukromé. Dále se na rafinaci skla podílelo 14 opukávačů, 10 malířů a pozlacovačů, 3 výrobci korálků a 1 rytec znaků.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00