Jak na věc


sebevraždy v rodině

Sebevraždy mladistvých – jak jim zabránit?

    Zabránit sebevraždě potomka mohou rozpoznáním varovných signálů právě rodiče, a to určením rizikových faktorů (rysů vedoucích k myšlenkám na sebevraždu) a zavedením ochranných opatření (která pomohou vypořádat se se stresstav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou" >stresem a snížit riziko sebevraždy). Rodiče se zároveň musí naučit, jak s dítětem komunikovat, a případně kde vyhledat odborníky na duševní zdraví. Sebe a své teenagery nyní můžete tohoto nebezpečí zbavit pomocí následujících 7 rad.
    Až čtyřem z pěti pokusů o sebevraždu mladistvých předcházejí jasné varovné signály – naučte se je tedy rozpoznat. Pokud se některý z těchto signálů dostaví, neznamená to nutně, že si vaše dítě chce vzít život. Neignorujte však tato znamení – reagujte na ně okamžitě, se zájmem a promyšleně. Rozhodně je nepovažujte za snahu o získání pozornosti ze strany dítěte!
    Realita – Rodiče a další pečující osoby jsou často těmi prvními, kdo rozpoznají varovné signály. Jsou zároveň schopni zasáhnout v celé situaci citlivě.
    Realita – Pokud téma sebevraždy nadnesete empaticky a neodsuzujícím způsobem, dáváte svému dítěti najevo, že se o něj zajímáte a reagujete na jeho emoční nesrovnalosti
    Naučte se rozpoznávat určité situace a stavy, které souvisejí s vyšším rizikem spáchání sebevraždy.


Řekni to dárkem a vyhraj luxusní šperkovnici Peruvian Lily v limitované edici s tělovou a koupelovou kosmetikou Winter in Venice.

    Realita – Sebevražda je hlavním problémem ohrožujícím mladistvé. Je 3. nejčastější příčinou smrti věkové skupiny 10–24 let.
    Mladší sestra nizozemské královny Maximy si zřejmě vzala život. 33letou Inés Zorreguietovou našli mrtvou v jejím bytě v Buenos Aires, měla se oběsit. Podle některých médií trpěla depresemi, o sebevraždě psala ve své diplomové práci.
    Nizozemská královna Maxima si se sestrou byla velmi blízká. Podle královského paláce je ze smrti Inés velmi šokovaná a velmi smutná. Zrušila všechny oficiální akce včetně státních návštěv, které vykoná král Vilém-Alexander bez ní.
    Mějte na paměti, že nejste bezmocní, své dítě před rizikem sebevraždy dokážete ochránit.


Po smrti blízkého budete mít možná pocit, že nemůžete jít dál, nebo že už nikdy nebudete schopni si užívat života. Možná budete hledat i po letech odpověď na otázku, proč se to vlastně stalo. Nakonec ale bude intenzita vaší bolesti slábnout. Vzpomínky na tragickou událost nebudou již více opanovat každý den a každou noc ve vašem životě. Čas vám umožní vypořádat se s touto citelnou ztrátou, dosáhnout vnitřního klidu a současně ctít památku na zemřelého.

    Mýtus čtvrtý: „Budu-li apelovat na sebevrahovu zodpovědnost vůči dětem, rodičům, partnerovi, dám mu tím šanci něčeho se chytit, vzpamatuje se, pomůže mu to." Člověk směřující k sebevraždě je přetížený zoufalstvím, bolestí, pocitem vlastní bezcennosti. A chtít od zničeného člověka ohleduplnost je nesmyslné. Vždyť on už takhle nemůže unést vlastní situaci. Jeho pozornost bývá upřena jen na to špatné, nic pozitivního nedokáže vnímat. Zmizely barvy, pohyb, smysl života. Okolo nic neexistuje, všude jen zmar, prázdnota. Člověk je stále víc přesvědčen, že tento stav způsobuje právě jeho neschopnost. Neví, jak z toho ven, a začíná se nenávidět. Je stále víc vyčerpán. Hledá klid, úlevu. Nabízí se představa smrti. Sebevražedné fantazie pak mají k činu už blízko. A když mu někdo v takové situaci řekne, jak by mohl něco tak hrozného udělat svým blízkým, tak ho to prostě zavalí. Zátěž se tak může stát nesnesitelnou. Moralizování a volání k odpovědnosti tu nemají místo, ba dokonce mohou fungovat zce
    Inés šla pozdější nizozemské královně na svatbě za družičku. Stala se také kmotrou její nejmladší, jedenáctileté dcery princezny Ariane. Pracovala jako psycholožka pro argentinské ministerstvo sociálních věcí.
    Inés se měla podle argentinských médií oběsit, přesnou příčinu smrti určí ale až nařízená soudní pitva. 33letá Zorreguietová údajně trpěla depresemi a také poruchou příjmu potravy. Před šesti lety strávila několik týdnů v léčebně.
    Agentinští vyšetřovatelé uvedli, že bezvládné tělo Inés objevili její matka a přítel, který zavolal záchranku. Mladší sestře nizozemské královny už ale nebylo pomoci. Podle policistů nic nenasvědčuje násilnému vniknutí ani činu, píše portál BBC.
    V informovanosti je síla. Pokud máme o sebevraždě mylné informace, může mít celá situace tragický dopad. Naučte se odlišit mýty od reality, abyste dětem dokázali při jejich trápení pomoci.


Rozpočet zelených dotací mocně posílí, mají oslovit nové ...

    Sebevraždy u nás tvoří cca 1,4 % celkového počtu úmrtí. V České republice se ročně stane kolem 1 500 dokonaných sebevražd. Sebevražda je definována jako vědomé a záměrné ukončení vlastního života. Obvykle je reakcí na tíživou životní situaci, se kterou si dotyčný neví rady. Bývá také spojována se ztrátou smyslu života. V příčinách úmrtí má sebevražda své specifické místo. Pro pozůstalé jde o nejobtížněji zvládnutelnou formu úmrtí. Zpráva o smrti blízkého je pro rodinu emocionálně devastující. Pocity hněvu a viny, které se objevují i u jiných typů ztrát, v případě sebevraždy nabývají na intenzitě. Kromě pocitů viny a hněvu pozůstalí zažívají také pocit studu nebo mohou být událostí extrémně traumatizováni, což jejich truchlení značně komplikuje. Navíc je sebevražda v naší společnosti vysoce tabuizované téma a ani v rámci rodiny, kterou tato tragédie zasáhla, se o ní nakonec příliš nemluví.
    Další mýtus kolem sebevražd říká „Pes, který štěká, nekouše." Lidé se často domnívají, že ten, kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy neuskuteční. Opak je pravdou: svůj úmysl někomu blízkému řekne 80% lidí, kteří se odhodlávají k sebevraždě. Vysílají tím vlastně signál o své současné bezmoci, volají o záchranu. V tu chvíli se v nich perou sebezáchovné tendence se sebezničujícími a vytvářejí prostor pro záchranu. Jakmile se ale člověk už rozhodne, znamená to pro něj uklidnění a zbývá mu už jen vypracovat konkrétní plán. Zde je velké riziko: dotyčný člověk je navenek v pohodě, takže okolí těžko může tušit, že se jedná jen o klid před bouří.


Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

    Co tedy dělat? Důležité je s ohroženým člověkem jednat způsobem, který snižuje jeho napětí. Je nezbytné stát na straně života a přitom se nebát otevřeně mluvit o smrti. Dalším nepravdivým mýtem je totiž myšlenka, že když o sebevraždě otevřeně promluvím, tak k ní druhého navedu. Prosím, nebojme se zeptat, máme-li nějaké takové tušení. Jsme možná jediní, kdo může situaci ještě zvrátit ke šťastnému konci. Podporujme ohroženého člověka, aby mluvil o svých pocitech, dejme mu najevo, že chápeme jeho bolest. Ptejme se, co se stalo, že se jeho život tak rozkolísal. A rozhodně ho motivujme k vyhledání odborné pomoci (psycholog, psychiatr, centrum krizové intervence, ale i Linka duševní tísně poskytující kromě „první pomoci" rovněž kontakty na další odborníky). Připomeňme si to znovu: sebevražda je selhání pudu sebezáchovy, které se může stát komukoliv z nás, střetneme-li se s nenormální traumatizující situací. Zasloužíme si pomoc, abychom zas nabrali sílu a odrazili se ode dna. Prosím, nepodceň
    Linka duševní tísně, dobrý večer..."Víte, volám kvůli bratrovi. Je rok bez práce, nedávno od něj odešla žena. Je na tom pořád hůř. Mluví i o tom, že si něco udělá. Myslím, že o tom jen tak mluví, protože je jinak úplně normální chlap, žádný blázen, ale stejně, mám moc divný pocit..."
    Odborníci na duševní zdraví mohou být těmi nejvhodnějšími parťáky, kteří vám dokáží pomoci celou situaci zvládnout.


Duševní posilovna: nepravdivé mýty o sebevrazích

    Mýtus třetí: „Uvažuje-li dítě o sebevraždě, nemůže to být tak zlé." Pozor - před sebevraždou není uchráněna žádná věková skupina. Česká republika patří k zemím s nejvyšším počtem sebevražd v Evropě, v případě sebevražd dětí a mladistvých dokonce k nejvyšším na světě. Příčinou sebevražd dětí mohou být rodinné konflikty (děti mají tendenci brát na sebe vinu za rozchod rodičů), týrání či zneužívání dětí, nerozpoznaná deprese (ta má u dětí často jiné příznaky než u dospělých, například podrážděnost, nesoustředěnost a roztěkanost). Bohužel výrazně narůstá četnost sebevražedného chování dětí dvakrát do roka, v období vysvědčení. Dospívající lidi někdy nezvládnou hledání vlastní identity, smyslu života, svého místa na světě. Sebevraždy z nešťastné lásky se u velmi mladých lidí objevují nejen v Shakespearovi. V krizi středního věku lidé pochybují o tom, co dřív naplňovalo jejich životy. Je to doba hledání nového smyslu života, když ten předešlý odezněl. Je to čas bilancování a opouštění snů, k
    Přestože se zdá být rozprava na toto téma téměř neuskutečnitelná, pomocí následujících tipů ji lze zvládnout.


Traumata z dětství u nás přetrvávají až do stáří

    Pracovníci Linek důvěry v podobných případech vysvětlují, že se sebevraždami se bohužel pojí některé pověry, které mohou napomoci ke smrti. První takový mýtus říká, že sebevrazi jsou slabí, duševně nemocní divní lidé - rozhodně zcela jiní, než jsem já sám. A přitom je to zcela naopak: podle odborníků nejvýše 10% sebevražd přímo souvisí s duševním onemocněním (nejčastěji s depresí, schizofrenií, se závislostmi)! Zbývajících 90% se týká „normálních lidí" jako jsme my sami, kteří se octli v krizi. Důležité je vědět, že naprostá většina sebevražd je impulzivním činem. Stala se nějaká náhlá silně traumatizující událost, která člověka uvrhla do takové bezmoci a zoufalství, že se rozhodl zbavit se vědomí. Patří sem ale i ona známá poslední kapka, kterou přeteče letité množství nevyřešených zklamání a bolestí. Podstatné je, že dojde-li u impulzivních sebevrahů k jejich včasné záchraně, celé čtyři pětiny z nich se nepokusí čin zopakovat. Vnímají to zpravidla jako určité pominutí akutní krize, k
    Členka královské rodiny vystudovala psychologii, ve své diplomové práci se zabývala sebevraždami žen. Právě oběšení podle britského deníku Daily Mail vyhodnotila jako nejefektivnější způsob, jak si vzít život.
    Maxima už odletěla do Argentiny, aby byla nablízku truchlící rodině. Královna z latinskoamerické země pochází, její otec byl ministrem zemědělství v době tvrdé diktatury. To také před svatbou Maximy a Viléma způsobilo obrovský poprask.
    Tím, jak se pozůstalí snaží vyrovnat s pocity viny, jsou k sobě velmi kritičtí. Je důležité, aby jim někdo vysvětlil, že i kdyby zůstali doma, i kdyby něco udělali jinak, rozhodnutí realizovat sebevraždu by neodvrátili. Všichni bychom chtěli pomoci našim blízkým a také se o to pokoušíme. Nicméně, pouze sám dotyčný rozhoduje o tom, zda svůj záměr realizuje či nikoliv. Není v lidských silách vnutit někomu vůli k životu a zabránit tak sebevraždě.


Uhašeno: Požár haly likvidovali hasiči až do dopoledne, ...

    Každý den spáchá sebevraždu 12 mladých lidí. Za každou uskutečněnou sebevraždou se však skrývá 25 neúspěšných pokusů. Šokující statistika. Ukončení života ze strany mladého člověka má dopad na jeho rodinu, školu, vrstevníky a místní komunitu. V tomto článku vám dnes chceme pomoci zabránit takové tragédii.
    Smutek pozůstalých postupem času ustoupí a oni najdou sílu k tomu, posbírat zbylé části svého života, poskládat je dohromady a znovu se otevřít svému okolí. Samozřejmě přijdou chvíle, kdy se tíha a smutek bude navracet. Prázdniny a jiné výjimečné události mohou obnovit v pozůstalých již překonanou bolest. Zejména v průběhu prvního roku bude zapotřebí se rozhodnout, zda rodina bude chtít dodržovat zavedené tradice nebo zda je nahradí novými rituály pro zmírnění bolestivých vzpomínek. Pokud je to možné, měli by se pozůstalí snažit plánovat vše dopředu tak, aby pro ně každá situace byla čitelná a nikoli nečekaně zdrcující. Nelze očekávat, že na celou událost jednou zapomenou, je ale možné ji bezpečně zvládnout a znovu si začít vážit života.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0024:00:00