Jak na věc


pranostika barbora

Lidové pranostiky. K čemu nám dneska jsou?

    Chci opět s chutí a respektem po celý rok naslouchat pranostikám našich předků, protože nemám důvod pochybovat o jejich moudru. S důvěrou se pokládám do náruče přírodních zákonů a budu věřit hlavně sobě, že příroda kolem mě nebude v mé společnosti strádat :-) Komu pranostika nepomůže, toho jistě potěší vzpomínky na časy, kdy příroda ruku v ruce s uměním naslouchat a pozorovat vše kolem sebe byla jedinou a tudíž i poslední meteorologickou předpovědí. I kdyby nemělo všechno na sto procent fungovat, je přeci důležité nezatratit to obyčejné pozorování věcí kolem sebe.
    Poslední dobou se stalo smutným trendem přehlížet se navzájem. Více se přibližujeme k lidem vzdáleným, protože si můžeme vzdálenost snadno zkrátit pomocí moderních sdělovacích prostředků. Někdy si u toho ani nevšimneme faktu, že  jsou tu lidé, kteří stojí přímo vedle nás … a od těch se na míle nenávratně vzdalujeme.
    Roční obdodí ale neovlivňuje jen skladbu našeho jídelníčku. Mně osobně ovlivňuje i náladu. Dnes je takový ten den, který nebe už ráno přiklopilo svou šedavou neproniknutelnou pokličkou. Přes větvě stříbrného smrku vidím za mlžnou hladinou rybníku na střechu červeného zámečku, jak se utápí v mlze a barva jeho fasády dnes nehází ty své optimistické stíny, které by mě lákaly vytáhnout paty z domu. Jdu zatopit v krbu, protože shledávám tuto dobu tím nejlepším časem, kdy bych mohla začít připomínat si dávné pranostiky a hledat v nich optimistické výhledy na dny budoucí, potažmo i na mé lepší vyhlídky z okna.


Projekt NetStranky.cz doporučuje

    Celou kuchařskou přílohu jsem začala tím, že jsem se vyznala zahradě ze svého vztahu k ní. Je výhodou psát o něčem, co skutečně žijeme, to je jasné. Svou zahradu jsem nazvala utěšitelkou a živitelkou, protože vše co na ní roste je zdrojem mé kulinární inspirace. Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik barev, vůní a chutí se dá najít i na malém prostoru české zahrádky. V závěru jsem přeskočila plot své zahrádky a vydala se do nedalekého lesa, louku a mez, protože tam mám nekonečnou zásobárnu „zelených potravin“ … :-) Však ta má místa znáš. Mám to tady ráda, to je celé. Nejraději jsem, když se mi sjede celá rodina a mohu si užít všechny své role. Být matkou a babičkou je výjimečné postavení a považuji si toho, že se pozvolna přesouvám z jedné životní role do druhé a nehroutím se z toho. Těžko bych si představila, jak optimistická doba pro babičky mé generace může nastat. Žádná šatová zástěra a na hlavě uvázaný šátek na uzlík pod bradou! :-))) Hlava plná cestovatelských pl
    Na to není co říct! Pochopila jsi přesně to, co jsem tím zamyšlením myslela. Jsi moje holka! :-) Hodně jsme toho spolu zažily a měly možnost okouknout svět. Na mnoha místech je krajina jen ochočená divočina, ale naštěstí příroda neztrácí paměť a nevzdává své úsilí být zase taková divoce panenská, soběstačná a na lidech nezávislá. Proto mám ráda ty naše každoroční plavby jachtou po moři, kde mohu nerušeně pozorovat neosídlené a nepřístupné břehy míst, kde kraluje příroda a nikdo ji neutlačuje. Nejkrásnější jsou noci v opuštěných zátokách Kornatských ostrovů. Je to nejčlenitější souostroví celého Středomoří a ostrovy vypadají jako skutečné perly rozeseté po mořské hladině. Všude kolem moře, bílé ostrůvky vyčnívají jako kamenné pouště k modré obloze bez mráčku. Všude kolem liduprázdno, jen pod hladinou je čilý podmořský svět v neustálém pohybu.


6 komentářů k příspěvku „Lidové pranostiky. K čemu nám dneska jsou?“

    Nikdy mě nepřestane fascinovat, kolik barev, vůní a chutí může mít česká zahrádka! Má zahrada je pro mě velkou utěšitelkou a milou živitelkou zároveň, ale díky ní si uvědomuji, že co příroda stvoří, to člověk nevylepší. Zůstávám v údivu nad tím, jak les voní v každém ročním období jinak. Jak měkce je les vystlaný mechovými polštáři,že ani srnka si nevšimne, jak blízko jsem se dostala do jejího teritoria. Jak zádumčivá umí být krajina, kterou jsem obklopena a jak hluboko do srdce i do duše se mi po letech života prožitých v našem domě na vsi dostalo tohle všechno pod kůži.
    Náš život dnes není ovlivňován přímo ročními cykly, protože někteří si ani nemusí všimnout, že by se jim měla podle kalendáře změnit i strava. Plody léta si dopřávají po celý rok, tedy i v zimě, protože potravinářský průmysl na detaily ročních cyklů nehledí a chrlí potraviny trvanlivého charakteru od jara do podzimu beze změny sortimentu. Já se nesnažím přeskakovat z jednoho ročního období na druhé díky své mrazničce. U nás doma jsem nastolila taková pravidla, která s ročním cyklem korespondují. Borůvkový koláč je přeci nejlepší z čerstvě nasbíraných borůvek z našeho lesa. Už od prosince se na něj těším, ale s chutí vydržím na ten pravý borůvkový čas. A až přijde, opět nebudu borůvky strkat do mrazničky a sníme je všechny v čase, který jim byl vymezen.


K čemu je nám pranostika? Já říkám, jak komu!

    Jestli jsem Vám to ještě neříkala, tak jsem neúnavnou sběratelkou starých časů ;-) Lidové pranostiky do starých časů patří, to máte pravdu, ale nesouhlasím s názorem, že se z nich vytratilo lidské moudro. Vím, že tam je, a také jsem se o tom mohla  mnohokrát  i sama přesvědčit. Proto si neodpustím rubriku s názvem „Lidové pranostiky“ pro své potěšení založit. Věřím tomu, že mezi námi je nás víc, co nepochybujeme. A kdo dneska k přírodě ještě nepocítil tu silnou náklonnost, nevadí. Jistě se to s věkem bude prohlubovat. Je přeci krásné, že příroda nás nenutí, abychom ji milovali hned a s plným nasazením. Je tu pořád trpělivě s námi a odolává i lidské snaze zahnat ji do ústraní a na místo zeleně budovat betonové stavby. Jsem ráda, že jsem i já za dobu svého života zmoudřela a nebála se jít po cestě směrem blíže k ní. Jsem šťastná, když Prahu, své rodné město vidím ve zpětném zrcátku auta a uháním směrem ke krásnému jihu Čech. Je tu kraj pohádkový a ze svých oken mám miliónový
    Děkuji :-) Velká kachlová kamna jsem si vždycky přála a mám z nich už dlouhé roky radost. Jejich cena je vyšší, vzhledem k tomu, že se jedná o velký a masivní kousek postavený jako solitér ve středu místnosti. Nevím jak se ceny pohybují dnes, ale tento typ přijde jistě na více jak 300 tisíc. Raději se informujte o výrobců. Mám tu odkaz na naše kamnářství, ale jistě se dá sehnat někdo i ve vašem okolí, kdo ochotně zodpoví všechny otázky s tím spojené.
    Stará brána původního selského stavení odděluje užitkový prostor ovocného sadu od zahrady ve dvoře. Dokud budou stát tyto brány, budou české vesnice na pohled jako malebné kulisy pohodlně stojící uprostřed okolní přírody, na kterých je vidět, že jedno s druhým souzní a vytváří pěkný celek.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0024:00:00