Jak na věc


pozitivní inteligence shirzad chamine

Hybnou silou pozitivního myšlení je láska

    Nejsilnější motivační prvek pozitivního myšlení je láska, a to nejen k bližnímu, ale hlavně k sobě samému. Pozvedněte si sebevědomí pozitivním myšlením a uvidíme, jak se váš život zlepší. Protože "pozitivní myšlení"  je cesta k příjemnějšímu životu.
    Člověk je něco jako stroj na myšlení, přemýšlíme stále – ať chceme či nechceme, přemýšlíme automaticky a dost často si už ani neuvědomujeme, co si to vlastně myslíme, nebo proč si myslíme právě tohle. Někde v té automatice se nám vytrácí řídící úloha našeho JÁ. My si skutečně můžeme myslet to, co opravdu sami chceme.
     Zpočátku je to nepředstavitelná dřina naučit se smýšlet o věcech a lidech jinak. Ale funguje to. Když se naučíte aktivně vyhledávat to dobré na své realitě, časem to budete dělat zcela automaticky. Lidské vnímání je výběrové a vy máte ve svých rukou volbu, co a jak chcete vnímat. Postupně získáte dojem, že realita jakoby vám sama nabízela to, co se jí nejvíce povedlo.
    Rozdíl mezi pozitivním a negativním náhledem na svět lze vyjádřit už mnohokrát zmiňovaným příkladem s láhví do poloviny zaplněnou: pesimista takovou láhev označí jako poloprázdnou, kdežto optimista ji vidí poloplnou.


Naše myšlenky skrze podvědomí "prosakují" do našeho života.

    Paradoxně právě některé analytické poznatky teorii pozitivního myšlení podporují. Freud ve svých studiích poukazuje na fakt, že lidský strach a obavy z neúspěchu (jsou-li dostatečně silné) přimějí člověka, aby si výsledek, kterého se obává, sám podvědomě vyrobil. Strach nám zatemní mozek a ve vzniklém zmatku uděláme právě to, co vede k obávanému výsledku. Člověk si buďto věří, nebo má strach. Když si věříme, smýšlíme o svých schopnostech a možnostech pozitivně - když máme strach, činíme tak s negativním nábojem.
    Podle všeobecně známé a rozšířené teorie existuje kromě verbální komunikace i neverbální, tedy řeč těla. Svoje myšlenky nevyjadřujeme pouze slovy, ale i svým vzhledem, postojem, pohledem, gesty, mimikou ... Obvykle máme pocit, že většinu svých projevů máme pod kontrolou, víme jak jsme oblečení, víme, jak se tváříme atd. Ale jsou situace, kdy je to obtížné, nehledě na fakt, že některé tělesné projevy se ani ovlivnit nedají (např. pocení, kontrakce zorniček apod.).Co tedy ovládá naše chování, když ne naše vůle? Pravděpodobně naše podvědomí, které je průběžně alespoň do jisté míry programováno právě našimi myšlenkami, jež se nám honí hlavou, aniž bychom je nějak výrazně vnímali. Přemýšlíme o věcech jaksi samovolně, automaticky, jak jsme zvyklí. Bylo by tedy dobré se občas během dne zastavit a uvědomit si, o čem to právě teď přemýšlíme, co si to vlastně myslíme.


Odnaučte se používat záporku ne

    Líbí se mi myšlenka už zmíněné L. Hay, že když se člověk rozhodne, že se bude mí rád, má se začít mít rád hned teď a takový, jaký je právě teď. (Ne až zhubne, přibere, dokáže to či ono.) Vždycky máme možnost něco ve vlastním životě i ve světě, v němž žijeme, změnit. Zkuste začít u sebe a hned!
    Negativní myšlení je tedy vlastně kritické vnímání reality. Lze dokonce tvrdit, že ten, kdo myslí negativně, nemůže realitu vnímat jinak než kriticky, protože ho k tomu nutí jeho v podvědomí vypěstovaný program, jehož hlavní motivační silou je strach. Pesimista vidí vše kolem sebe, ale i v sobě, jako nedostatečné. Naproti tomu člověk podvědomě naprogramovaný pozitivními myšlenkami má tendenci si z téže reality automaticky vybírat pozitiva.
    Podle stejné logiky nás naše okolí nebude vnímat například jako úspěšné lidi, pokud si sami o sobě nezačneme myslet, že úspěšní (sebevědomí, láskyhodní, kvalitní atd.) jsme. Je to všechno především otázka zvyku. Jsme zvyklí (naučení) uvažovat tak, že nejdříve se musí konkrétní úspěch dostavit, pak teprve máme právo myslet si o sobě, že jsme úspěšní.


Uvědomujte si své vlastní myšlenky

    Asi nejčastějším „podhoubím“ psychických poruch u většiny lidí je nedostatek lásky v dětství a následkem toho nedostatek sebelásky v dospělosti. Když se v terapii podaří umožnit postiženému jedinci, aby sám sebe přijal takového, jaký je, a měl se rád, poruchu se téměř na 100% podaří odstranit. Můžete si sami vyzkoušet, jak to působí, třeba tím, že se jen na jediný den přestanete kritizovat. Vypadá to snadně, ale teprve až se na problém své vlastní sebekritiky zaměříte takhle konkrétně, uvědomíte si, kolikrát za den jste schopni napadnout sami sebe.
     To asi také většinou dobře známe: Člověk se začne obávat nějaké konkrétní choroby, čím více se bojí, že ji má, tím častěji svou představu o kýžené nemoci prožívá jako skutečnost - až si svou obávanou nemoc „vyrobí“. Tak dlouho zásobuje daný objekt energií svých představ, až se zhmotní. A tělo reaguje na naše představy stejně, jako by byly realitou (sexuálními představami počínaje a obavami o naše blízké konče).
    Podle principů pozitivního myšlení jsou ale naše vlastní myšlenky pro náš osobní úspěch důležitější než předchozí zkušenost se sebou samými v dané oblasti. Myšlenka je tedy důležitější než realita. Zdá se vám to nepřijatelné?
    Už jste zažili ten pocit, že nesnesete nějaký způsob chování svých blízkých? Mám na mysli třeba způsob, jak se vaše matka dívá, když uděláte to a to. Jako byste za jejím pohledem cítili myšlenku, která se jí usadila v hlavě. Člověk svými myšlenkami přitahuje, nebo naopak odpuzuje ve svém životě lidi, události i situace, které pak prožívá.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00