Jak na věc


pozitivní inteligence shirzad chamine

Uvědomujte si své vlastní myšlenky

    Podle principů pozitivního myšlení jsou ale naše vlastní myšlenky pro náš osobní úspěch důležitější než předchozí zkušenost se sebou samými v dané oblasti. Myšlenka je tedy důležitější než realita. Zdá se vám to nepřijatelné?
    1. situace - Váš dobrý přítel vám nevrátil jistou finanční částku v domluveném termínu. Vaše reakce: No jo, asi na to chudák zapomněl. Je mu to určitě strašně nepříjemné. Ještě týden mu klidně počkám.
     „Pozitivní myslitelé“ s odvoláním na indickou filosofii dokonce tvrdí, že naše myšlenky se přeměňují v energii, která má tendenci se zhmotnit (realizovat). Pro kriticky smýšlejícího a materialismem odkojeného Evropana to může být dost obtížně stravitelné sousto.
    Nejsilnější motivační prvek pozitivního myšlení je láska, a to nejen k bližnímu, ale hlavně k sobě samému. Pozvedněte si sebevědomí pozitivním myšlením a uvidíme, jak se váš život zlepší. Protože "pozitivní myšlení"  je cesta k příjemnějšímu životu.
    2. situace - Člověk, kterého nemáte rádi, vám udělal totéž. Vaše reakce: Zase se na mě vykašlal. To mi určitě dělá schválně, ale já mu ukážu. Rozdílnost obou situací je dána vztahem k dlužníkovi (nebo také vaši představou o vztahu dlužníka k vám).


Hybnou silou pozitivního myšlení je láska

    Asi nejčastějším „podhoubím“ psychických poruch u většiny lidí je nedostatek lásky v dětství a následkem toho nedostatek sebelásky v dospělosti. Když se v terapii podaří umožnit postiženému jedinci, aby sám sebe přijal takového, jaký je, a měl se rád, poruchu se téměř na 100% podaří odstranit. Můžete si sami vyzkoušet, jak to působí, třeba tím, že se jen na jediný den přestanete kritizovat. Vypadá to snadně, ale teprve až se na problém své vlastní sebekritiky zaměříte takhle konkrétně, uvědomíte si, kolikrát za den jste schopni napadnout sami sebe.
    Vtip je pravděpodobně v tom, že každý, kdo dosáhl nějakého úspěchu, se někde v koutku své duše musel dopracovat k vnitřnímu přesvědčení, že dosáhnout úspěchu je schopen. K takovému přesvědčení se doposud nepříliš úspěšný člověk nedopracuje přes noc. Musí se dlouhodobě učit hledat na sobě především příznaky úspěšnosti. Zpočátku úplně malé obyčejné pochválení za to, že alespoň někdy funguje normálně nebo podle vlastních požadavků. Časem takový člověk začne vnímat pozitiva na všem - na svém okolí, počasí, na druhých lidech...
    Už jste zažili ten pocit, že nesnesete nějaký způsob chování svých blízkých? Mám na mysli třeba způsob, jak se vaše matka dívá, když uděláte to a to. Jako byste za jejím pohledem cítili myšlenku, která se jí usadila v hlavě. Člověk svými myšlenkami přitahuje, nebo naopak odpuzuje ve svém životě lidi, události i situace, které pak prožívá.


Naše myšlenky skrze podvědomí "prosakují" do našeho života.

    Negativní myšlení je tedy vlastně kritické vnímání reality. Lze dokonce tvrdit, že ten, kdo myslí negativně, nemůže realitu vnímat jinak než kriticky, protože ho k tomu nutí jeho v podvědomí vypěstovaný program, jehož hlavní motivační silou je strach. Pesimista vidí vše kolem sebe, ale i v sobě, jako nedostatečné. Naproti tomu člověk podvědomě naprogramovaný pozitivními myšlenkami má tendenci si z téže reality automaticky vybírat pozitiva.
    Teoretici pozitivního myšlení sice připouštějí silný vliv našeho podvědomí na naše fungování v životě, ale zároveň tvrdí, že si svůj podvědomý program vytváříme sami svými myšlenkami - ať už si je uvědomujeme či ne. Dokonce tvrdí, že si těmito myšlenkami vytváříme svůj životní úděl, své životní štěstí, do jisté míry tedy ovlivňujeme svůj osud. Ne všechny naše myšlenky mají podle této teorie stejně silný vliv. Nejvlivnější jsou tzv. řídící myšlenky, které stojí v pozadí našich úvah, reakcí a rozhodnutí. Také frekvence výskytu nějaké myšlenky může být rozhodující. Ojedinělá myšlenka byt´ i silně negativní nenadělá mnoho škody.


Odnaučte se používat záporku ne

     To asi také většinou dobře známe: Člověk se začne obávat nějaké konkrétní choroby, čím více se bojí, že ji má, tím častěji svou představu o kýžené nemoci prožívá jako skutečnost - až si svou obávanou nemoc „vyrobí“. Tak dlouho zásobuje daný objekt energií svých představ, až se zhmotní. A tělo reaguje na naše představy stejně, jako by byly realitou (sexuálními představami počínaje a obavami o naše blízké konče).
    Rozdíl mezi pozitivním a negativním náhledem na svět lze vyjádřit už mnohokrát zmiňovaným příkladem s láhví do poloviny zaplněnou: pesimista takovou láhev označí jako poloprázdnou, kdežto optimista ji vidí poloplnou.
    Sílu lásky k sobě si můžete zase vyzkoušet podle návodu Louise Hay, autorky knihy Miluj svůj život. Dívejte se na svůj obraz v zrcadle, oslovte se jménem a řekněte hezky nahlas: mám tě rád(a). Připadá vám to divné? Cítíte odpor při čtení tohoto návodu? A přitom všichni potřebujeme, aby nás milovali naši blízcí. Proč stále očekáváme od druhých něco, co si nedokážeme poskytnout sami?


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00