Jak na věc


policie zbrane a strelivo teplice uredni hodiny

Těžké časy pro osloskou policii

    V osloské nemocnici leží pacient, jehož identita je dvacet čtyři hodin denně přísně střežena policisty. Ačkoliv je totiž bezmála dva metry vysoký muž v hlubokém komatu, představuje pro několik lidí vážně potíže - a tihle lidé by dali cokoliv za jeho smrt. I přes veškerá opatření se však pacient už možná nikdy nemusí probudit.
    Nechybí ani Michael Ballman jako policejní náčelník a jeho věrný stín Truls. Tito dva sice teoreticky stojí na správné straně (policie), ale prakticky se jedná o zkorumpované lumpy. Jejich příběh se odehrává na vedlejší koleji, ale je nedílnou součástí celé knihy.


Recenze e-knihy Policie – Jo Nesbø

    Zamiluje se do něj Ráchel Faukeová, zakouká Katrine Brattová, slabost projeví Kaja Solnessová… A pamatujete na jeho ďábelsky atraktivní bývalku Annu Bethsenovou z Nemesis, nebo hezoučkou australskou servírku z Netopýra? Jak to ten otlučený alkoholik s křivou pusou dělá? Jednoduše. Jiné typy žen se kolem něho téměř nevyskytují. Nesbø – jako správný autor drsné školy – prostě nemá nelibě vypadající dámy ve svém hledáčku (nehledě na to, že charakteristika „krásná“ je jednodušší i stručnější než pokus někoho opravdu popsat). Dlouhodobě se této tendenci vymyká jen Beáta, která se může honosit zase jinou typickou vlastností, a Harryho sestra, jíž mírné postižení zřejmě diskvalifikovalo natolik, že z příběhů pro jistotu postupně zcela vymizela. Ani na svatbu bratrovi nešla! Nicméně i klišé nesmrtelnosti (nikoli však nezranitelnosti, ran a šrámů se tu schytá víc než dost) a neodolatelné přitažlivosti už jsou po deseti knihách natolik pevnou součástí inventáře, že by teď nebylo fér jejich užívá
    Na závěr je třeba říct, že ačkoliv hlavní dějová linie knihy je ukončena, dokonce tak trochu Nesboovsky netypicky J, přesto jsem po dočtení měla pocit, že mi něco chybí. Několik otázek zůstalo nezodpovězených, otevřených. Doufám, že Jo Nesbo svoje rozhodnutí ukončit sérii přehodnotí a potěší nás pokračováním, kde třeba odpovědi na tyto otázky najdu.
    Kniha: ♥♥♥♥ z 5 - První, čeho jsem si na knize všimla, je nepřeberné množství postav, ve kterých jsem měla ze začátku obří problémy se zorientovat. Tady Bellman, Truls, Beáta a další... To bylo snad jediné, co mi na knize vadilo. Když už jsem se zorientovala, kniha si mě získala. Autor umí dokonale napnout čtenáře, který do konce netuší, kdo za tím vším stojí. Knihu/čtečku jsem po první půlce nemohla odložit, protože jsem prostě musela nutně vědět, kdo má tak zákeřný a chytrý mozek. A musím říct, že jsem tuhle osobu absolutně nečekala.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

    Policie má ale aktuálně jiné starosti, než se hrabat v již uzavřeném případě. V Oslu totiž řádí šílenec, policejní řezník. Vraždí policisty, kterým se v minulosti nepodařilo objasnit vyšetřované zločiny. Policisté umírají stejnou smrtí, jako oběti původních zločinů, a to zpravidla na stejných místech a ve stejný den, stejně brutálním způsobem. Celý policejní sbor je na nohou, ale nedaří se najít žádnou stopu, žádný motiv. Gunnar Hagen, hlavní vyšetřovatel případu, je zoufalý, a tak nakonec sestaví malý a skoro utajený vyšetřovací tým, složený z lidí, kteří měli v minulosti k Harrymu Holeovi blízko. Exceluje v něm moje oblíbená Beata Lønnová, dívka s genetickou vadou, která ji umožňuje zapamatovat si každý obličej, se kterým se kdy potkala, dalšími členy jsou pak technik Bjørn Holm, bývalá kolegyně Katrin Brattová a Harryho přítel psycholog Stig Aune. Všichni se vrhají do práce, v podezření se ocitá sadistický zabiják Valentin, který uprchl z vězení a nechal si udělat plastickou operaci
    Desátý díl. Prý poslední. Série s detektivem Harrym Holem vstupuje do finále. Nesbøho fanoušci bezpochyby čekají, jak to všechno dopadne. Nejen příběh, ale i autorova práce.
    Je to tu. 8. apríla vychádza Policie (v nórskom originále Politi), desiaty diel série severských kriminálok s hlavnou postavou Harry Holeom od majstra žánru – Jo Nesbøa. Konečne, pretože predchádzajúci diel skončil nervy trhajúcim záverom. Harry Hole tu dostal guľku do hlavy, od svojho závislého (takmer) nevlastného syna a nie je jasné, či to prežil.
    Finále knihy je, s přihlédnutím na dosavadní vývoj série, velmi překvapivé. I přesto že má však Policie uzavírat cyklus Harry Hole, autor si nechává hned několik otevřených vrátek. Minimálně prozatím ale musíme dát osloskému oddělení vražd sbohem. Náhradou může být hned třetice dalších titulů od Nesbøho, které všechny vyjdou přeložené už letos - dvoudílná novinka Krev na sněhu a samostatný román Syn.


Žízeň (paperback) (Harry Hole #11)

    1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního…
    Čtenář musí být pozorný, vnímat jména a události, aby byl následně schopen dostatečně ocenit komplexnost a propracovanost knihy, jejíž autor musí být génius nebo možná blázen a nebo třeba od každého trochu. Na tom však nezáleží, podstatné je jen jedno - tuto knihu si musíte přečíst, musíte to sami prožít a pak teprve pochopíte a uznáte, že všechna má chvála je zasloužená.
    Jo Nesbø má jako jeden z mála autorů severské krimi svůj vlastní styl. Velmi expresivní, plný barvitých líčení a emocí vyhnaných do extrému: když už někdo brečí, jsou to hektolitry slz, a když se raduje, zalévá krajinu zlaté světlo. Nesbøho příběhy se tak v mnohém podobají klasickým, přehnaně barevným komiksům, ve kterých každou postavu charakterizuje několik velmi příznačných a nápadných rysů, nezřídka tělesná vada nebo atribut: puška Märklin, rastafariánská čepice, titanová protéza. Patetická gesta v Policii pak doprovázejí přehnané repliky:


Recenze: Jo Nesbø Policie- už nikdy Harry Hole?

    „Moje teorie zní,“ pokračoval Harry se zdánlivě nevinným úsměvem, díky němuž vypadal jako chlapec, který se chystá umluvit matku, aby mu k vánocům koupila atomovou bombu...
    Policii mohu s čistým svědomím doporučit všem milovníkům severských detektivek, ale stejně tak těm, kteří stále ještě váhají, zda se do tohoto žánru mají ponořit. Jo Nesbø má rozhodně co nabídnout dospělým čtenářům bez rozdílu věku a pohlaví a jeho propracovaná psychologie postav, schopnost udržet pozornost na maximu a zvědavost téměř na hranici únosnosti dodává jeho knihám ten správný šmrnc, který vám nedovolí se od knihy odtrhnout ani kdybyste chtěli, dokud nedočtete poslední řádek.
    Harry na konci předchozí knihy čelil zbrani Odessa, kterou dřímal v rukou Ráchelin syn Oleg, a schytal do hlavy jeden náboj Makarov ráže 9 milimetrů. Žije? V nemocnici leží chlápek, jehož identitu policie přísně tají, a kterého hlídají 24/7. Je možným svědkem v případu mrtvého feťáka Gusta Hanssena. To nehraje do karet vrchnímu policejnímu náčelníkovi Mikaelovi Bellmanovi a radní pro sociální problematiku Isabelle Skøyenové. Oba by si přáli, aby muž v nemocnici zemřel.


Policie drsné školy ve hře na schovku

    Policie je perfektní zakončení celé série, určitě jedna z nejlepších knih. Nesbo se předvedl v nejlepší formě a celá kniha byla skvělá jízda. Konec knihy se povedl a celkově krásně doladil celé finále. Zůstaly nezodpovězené nějaké otázky a buď tím autor naznačuje, že se chystá někdy v této sérii pokračovat, nebo to je stejné jako se životem - nikdy nedostaneme odpověď úplně na všechno.
    Komisař Harry Hole je zpět a jako vždy v nejlepší kondici. Nebo ne? Zdá se, že vyšetřovací sbor se tentokrát bude muset obejít bez brilantní mysli tohoto geniálního policisty. Dokáže si však poradit s řadou záhadných vražd svých kolegů, které se odehrávají vždy na místech nevyjasněných případů? Obětí je navíc pokaždé policista, který se bezvýsledného vyšetřování v minulosti účastnil. Jedná se o zločin z pomsty? Z lásky? Z nenávisti? Osolská policie je bezradná, ale musí jednat rychle. Stojí totiž tváří v tvář nebezpečnému sériovému vrahovi, který si nebere servítky. A další obětí může být kdokoliv z nich.
    Severské krimi se v dnešní době věnuje opravdu velké množství autorů, ale jen málo z nich ho dokáže dostihnout. Jestli vůbec někdo. Jo Nesbø si po celém světě získal srdce miliónů fanoušků a ani kritici nemohou na jeho práci najít příliš mnoho chyb. I jeho poslední detektivka s Harry Holem v hlavní roli okamžitě zaplavila všechny knihkupectví a následně i domácí knihovny.


Oslo je opět nebezpečné, tentokrát pro samotnou policii

    Milovníci detektivek s Harrym po celém světě si po přečtení Policie kladou otázku: Je tohle opravdu konec? A zřejmě se budou v duchu tázat i dál. Autor totiž neučinil žádný neodvratný krok, kvůli kterému by série nemohla vesele pokračovat dál. Naopak si nechal nejedna pootevřená vrátka. Možná je to jeho další posun k realistickému vyznění lidské frustrace, že ve skutečném životě spravedlnosti často nebývá učiněno zadost… Ale který detektiv drsné školy by za sebou nechal řádně nepotrestaného bídáka, který sice zůstane lehce poznamenán, avšak klidně pokračuje ve své úspěšné kariéře, namísto aby hnil v cele nebo v hrobě? Vážně můžeme Harrymu, v jehož šlépějích se zeleni už nikdy nedaří, věřit, že vykročí se svou femme fatale do západu slunce a budou žít šťastně až do smrti? Těžko říct. Jakkoli mu to budou jeho příznivci po všech těch útrapách přát, ještě víc budou nejspíš doufat, že až si jeho stvořitel splní další spisovatelské sny (třeba napsat variaci na retro sedmdesátkový brak nebo n
    Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.
    Obálka: ♥♥♥♥ z 5 - Obálka se mi celkově líbí, ale jaksi mi tam zavazí ty nepravidelné červené kapky, které mají zřejmě představovat krev. Policejní páska mi přijde hodně charakteristická k této knize. Celkově se mi líbí, ale ty červené kapky - prostě ne.
    Na rozdíl od Přízraku neodflákl autor v Polici erotické dusno jedinou (a to navíc divně zasazenou) scénou, nýbrž vše více přirozeně zapadá do děje a vztahů mezi starými známými postavami:


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Je těžké psát o této knize, aniž by bylo prozrazeno, zda Harry Hole přežil nebo ne. Kdo nechce vědět, nechť nečte dál. Nicméně myslím, že většině čtenářů bude jasné už od začátku, jak to je. Harry je naživu. Po pomalém rozjezdu, kdy se snaží tým vyšetřovatelů marně přijít něčemu na stopu, se pouští autor do zběsilé jízdy, když se Harry po niterném boji přidává k vyšetřování, začíná svými myšlenkovými pochody posouvat vyšetřování správným směrem a směřuje k bombastickému finále, u nějž se doslova zastavuje dech.
    Na závěr varování: zatímco předchozí Přízrak, Levhart i Sněhulák bez potíží obstály i jako samostatná díla, ve kterých autor znovu trpělivě představí všechny postavy a jejich motivace, v Policii se jistá znalost minulých událostí předpokládá. Nezasvěcený čtenář může být, vzhledem k množství postav a spletité historii jejich vzájemných vztahů, o leccos ochuzen. Pokud už máte doma Policii a nechcete shánět předchozích devět knih, zvažte alespoň pořízení Přízraku; bez něj se v Policii snadno ztratíte. A to by byla škoda.
    Chvála práce překladatelky Kateřiny Krištůfkové. Ona sama v Policii poděkovala svým spolupracovníkům, protože bez technické porady se takový překlad určitě neobejde. Ale atmosféru příběhů, konzistentní vyjadřování jednotlivých postav, jejich slovník, to je záležitost samotného překladatele.


Desátý příběh Harryho Hola ve velkém stylu

    Co více říct k této novince? Fanoušci Nesba i severské krimi si opět přijdou na své. Údajně se má jednat o poslední příběh Harryho Hola, ale nejsem si tím úplně jistý. Už se objevily jisté zvěsti, že to může být nakonec jinak. Konec není nijak speciálně uzavřen, takže případné pokračování není nemožné. Nechme se překvapit, zda se tento autor dokáže obejít bez svého dlouholetého parťáka.
    Napětí, šok, zvrat. To je Jo Nesbø ve třech slovech. Ptáte se, jestli překonal vysoko nastavenou laťku svých předchozích románů? Nepřekonal, on ji totiž přímo přeletěl. Už v jeho předchozích knihách jste zjistili, že policejní práce není žádnou procházkou růžovým sadem. Je to víc než práce, je to poslání, které vám vkládá strašáky do skříně a přivodí nikdy nekončící noční můry. Jenže jak u poslání bývá zvykem, nemůžete zastavit a přestat. Ne, dokud nedojdete až na samotný konec. A ten je teď konečně tady. Vyvrcholení jedné z nejoblíbenějších detektivních sérií u nás vychází 8. dubna. Toto datum byste si měli červeně vyznačit do svých diářů. A já vám teď řeknu proč.
    Začátek thrilleru Policie je sice poněkud zvláštní, hlavní hrdina je v něm oním nepřehlédnutelným nepřítomným. Jeho kolegové – či spíš bývalí kolegové – stojí před případem, o kterém od samého začátku vědí, že k jeho vyřešení by potřebovali právě Harryho... Otázkou je, jestli to bude možné...


Nesboho detektivu Holeovi se i v novém románu těžko odolává

    Navozování ustavičného pocitu očekávání je jen jedním z mnoha triků, po nichž Nesbø sahá při budování narativní konstrukce. Kdo celou sérii sledoval od začátku, mohl se kochat tím, jak původně nezkušený autor objevuje zajímavé stylistické prostředky a od prostšího filmově-deskriptivního popisu přechází k literárnějším metaforám, zkouší si dynamické zrychlování a zpomalování děje i „střihy“, díky nimž klika stisknutá na konci jedné scény otevře dveře někde docela jinde. A jak pak radostně experimentující spisovatel nově objevenými kouzly téměř vždy prošpikuje celou aktuální knihu. Pro Policii je typické, že téměř nic není tím, čím se to na první pohled zdá být. Zesnulý pacient, mrtvolný pach za zdí, zmizelá holčička, nevyhnutelná smrt. Jako iluzionista ukazuje spisovatel falešné obrazy, které však vyvolávají opravdové emoce, ale i naději: v předchozí scéně přece situace také vypadala fatálně a nakonec to bylo jinak. Tvůrce bohužel tuhle hru na schovávanou poněkud nadužívá, takže se zmín
    Následující kapitoly se však začnou pohybovat směrem, který vždy nějaké to malé vodítko nastrčí – pozor, nesmí překvapit, že některá si tam utváříme sebevědomě sami, jsou slepá. Po přečtení si kladu otázku, do jaké míry nás Nesbø chce vtáhnout skrze drsné příběhy do bezútěšné reality policejní práce, do jaké míry se spíše baví, pohrává si s námi a využívá k tomu žánr, kde může snadněji šokovat a tahat za nitky. Aniž bych měl nyní v úmyslu si na otázku odpovědět, nedokáži se vyhnout soudu: obojí mu jde výtečně. Zvláště pak v Policii. Knize, která mě děsila nejvíc, stejně jako mě nejvíce bavila (a skvěle jsem si u ní odpočinul, čili zapomněl na vše, co se děje kolem mě).Nesbøho způsob psaní dialogů, kterých není tolik, aby na nás postavy působily jako z filmů Woodyho Allena, funkčně charakterizuje postavy, a to i ty, které už z minulých dílů známe. Můžeme je totiž pouze doposud „znát“. Jsou výživné a živé. To se mi pak coby čtenáři do příběhu zapojuje úplně jinak.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00