Jak na věc


policie zbrane a strelivo teplice uredni hodiny

Desátý příběh Harryho Hola ve velkém stylu

    Celou zápletkou nás totiž provází množství falešných stop i falešných poplachů a tak nám jako čtenářům nezbývá nic jiného, než být stále ve střehu, rozdýchávat infarktové stavy a rychle číst, aby už to konečně nějak dopadlo. A ono to dopadá až téměř do samotného konce... Uff, je to opravdu náročné čtení, těště se.
    Recenzovat Policii, poslední díl série s detektivem Harrym Holem, je supertěžké. Kdokoliv, kdo příliš popisuje děj, vám to úplně zkazí! Pokud však odoláte recenzím, které toho řeknou až moc a umíte se do krimi pořádně ponořit, mohu vám garantovat minimálně 4 knižní infarkty, z nichž jeden na vás čeká už v první pětině. Policie těsně navazuje na události z Přízraku, pokud jste nečetli 9. díl, do 10. se nepouštějte, budete úplně mimo.
    3. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Píše se rok 1944. V zákopech u Leningradu na východní frontě bojuje jednotka norských vojáků v německých uniformách za věc, v niž…
    Ovšem podobně jako hrdinové všech severských detektivek dává také Harry Hole spořádané skandinávské společnosti náležitě zabrat. V podání Nesbøho i jiných severských detektivkářů se Skandinávie jeví jako zkorumpované, drogami skrz naskrz prolezlé, prostituci a obchodu s bílým masem holdující místo, kde se každý pátý člověk rodí jako potenciální sériový vrah.


Policie drsné školy ve hře na schovku

    Vývoj událostí překvapí vyšetřovací tým a ještě víc překvapí čtenáře. Policisté postupují při vyšetřování vpřed, aby se v následujících okamžicích museli zase vrátit na startovní čáru. Zarputilost ale nese ovoce a pomalu se daří události rozklíčovat. Postavy stojí v pozadí, aby se vzápětí vrátily do čela pelotonu. Závěr pak napovídá, že by se mohly otevřít nové případy, protože na spadnutí je další zločin.
    Na závěr bych měl říct, že ani tentokrát nemusíte mít nejmenší strach, že vás nová kniha norského krále detektivek zklame. Ale je to opravdu po všech těch letech nutné?
    Hlavním hrdinou je bývalý vrchní komisař Harry Hole, který tu doslova exceluje. „Policie“ je jeho posledním dobrodružstvím a nutno podotknout, že jde o důstojné zakončení celé řady. Nor Jo Nesbø navázal na tradici nejlepších detektivek a použil zde všechny triky, díky kterým mu čtenáři budou zobat z ruky. Román vás vtáhne do děje hned na prvních stránkách a tempo příběhu je celou dobu víceméně stejné. Nejsou tu žádná hluchá místa ani nudné popisné nebo vysvětlující pasáže. Všechno, co tu je, se týká případu a souvisí s vyšetřováním.


Těžké časy pro osloskou policii

    Následující kapitoly se však začnou pohybovat směrem, který vždy nějaké to malé vodítko nastrčí – pozor, nesmí překvapit, že některá si tam utváříme sebevědomě sami, jsou slepá. Po přečtení si kladu otázku, do jaké míry nás Nesbø chce vtáhnout skrze drsné příběhy do bezútěšné reality policejní práce, do jaké míry se spíše baví, pohrává si s námi a využívá k tomu žánr, kde může snadněji šokovat a tahat za nitky. Aniž bych měl nyní v úmyslu si na otázku odpovědět, nedokáži se vyhnout soudu: obojí mu jde výtečně. Zvláště pak v Policii. Knize, která mě děsila nejvíc, stejně jako mě nejvíce bavila (a skvěle jsem si u ní odpočinul, čili zapomněl na vše, co se děje kolem mě).Nesbøho způsob psaní dialogů, kterých není tolik, aby na nás postavy působily jako z filmů Woodyho Allena, funkčně charakterizuje postavy, a to i ty, které už z minulých dílů známe. Můžeme je totiž pouze doposud „znát“. Jsou výživné a živé. To se mi pak coby čtenáři do příběhu zapojuje úplně jinak.
    Jo Nesbø si tentokrát zaslouží pochvalu/výchovný políček za to, jak mazaně si hraje se čtenářem. Nechte se jím mást, hrajte jeho hru, čtěte mezi řádky a občas si zapochybujte, ale jinak buďte důvěřiví. Pokud to neuděláte, připravíte se o adrenalinovou jízdu na horské dráze, kterou vám autor připravil.
    Čas od času autor na čtenáře zamrká, že to všechno nemyslí stoprocentně vážně: jako když se v Harry v Přízraku po zuřivé přestřelce potácí celý zakrvácený podél tenisových kurtů a starší pán mu nabídne účast ve čtyřhře. V Policii takových záblesků absurdity najdeme několik, příkladem za všechny budiž scéna se zdechlým jezevcem.


Recenze e-knihy Policie – Jo Nesbø

    Jo Nesbø má jako jeden z mála autorů severské krimi svůj vlastní styl. Velmi expresivní, plný barvitých líčení a emocí vyhnaných do extrému: když už někdo brečí, jsou to hektolitry slz, a když se raduje, zalévá krajinu zlaté světlo. Nesbøho příběhy se tak v mnohém podobají klasickým, přehnaně barevným komiksům, ve kterých každou postavu charakterizuje několik velmi příznačných a nápadných rysů, nezřídka tělesná vada nebo atribut: puška Märklin, rastafariánská čepice, titanová protéza. Patetická gesta v Policii pak doprovázejí přehnané repliky:
    E-knihu Policie určitě doporučuji, já jsem si ji užil stejně tak dobře jako předchozí díly. Tři dny mi e-kniha Policie byla velmi dobrým společníkem po večerech, kdy jsme ji louskal na osvíceném displeji Kindle Paperwhite 2.
    Příběh se nese, jak bychom mohli očekávat, přesně v autorově stylu - je drsný, plný zvratů, plný napětí, nekompromisní a tam, kde to je třeba, i krutě bolestný. To vše ovšem tentokrát platí na druhou, finální díl je přeci jenom finální díl. Nesbøho ani po devíti knihách Harryho postava (ať už živá, nebo mrtvá) ještě neomrzela a stále je na něm od prvních stránek vidět, že si vyprávění užívá. Že ho baví mást nás, jeho čtenáře, dokonce s námi manipulovat, provokovat nás tak, abychom ho nenáviděli, ale také nám znovu ukázat, jak zpropadeně úžasně umí psát a jak s vámi pouhých pár písmenek může zacloumat.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Policie

    Vraždy policistů začne vyšetřovat tým bez Harryho Holea, schází se ve stejné sestavě, jakou známe z předchozích románů. Velí vrchní policejní náčelník Mikael Bellman, o kterém už víme, že je bezskrupulózní a nesmírně ambiciózní člověk, schopný úplně všeho. Má svého povedeného kamaráda z dob studií Trulse Berntsena, postaveného mimo službu kvůli neprůhledným finančním transakcím, bezduchého agresivního psychopata, který touží vrátit se do služby. Vraždy se ději a policisté pátrají, spíše tápají.
    Policie se ke mně dostala jako recenzní elektronická kopie. Byla tak zašifrovaná, že ji nedokázala přečíst žádná aplikace na mém tabletu. A tak se tak stala historicky první knihou, kterou jsem dokázala přečíst v notebooku, a to navzdory tloušťce (610 stran v papírové verzi). Co by člověk pro dobrou detektivku neudělal? V celé Harry Holeovské sérii patří Policie k těm nejlepším dílům, vlastně mě asi bavila nejvíc. Připravte si nějaký tvrdý alkohol na posilněnou a pusťte se do ní taky!
     A Policie byla koncert. Na rozdíl od Přízraku nemá divně komplikovaný a nezavřený konec a naopak to co má, to je snad ještě větší brutalita a ponurost než ve Sněhulákovi. A na co se můžete těšit, to je pečlivě dávkované napětí o které však opravdu není nouze. Nakone se budete bát jít si sami byť jen umýt ruce do koupelny a to i za bílého dne...Nebudete si totiž jisti ničím. Vůbec ničím, stejně tak jako Harry:


Senzační sbírka zvířat doktora Proktora

    Každé vydání Joa Nesbøho v Česku i ve světě podporuje NORLA (Norwegian Literature Abroad). Vznikla v roce 1978 jako organizace pro šíření a podporu norské literatury v zahraničí. Přitom na rozdíl od tuzemské podpory překladů českých knih NORLA podporuje norskou literaturu jako celek a nehledí na to, zda se jedná o komerčně úspěšnou detektivku. NORLA má za to, že velké literární hvězdy byť detektivního žánru často otevírají dveře méně komerčně úspěšným autorům „vysoké“ literatury.
    Nesbø tímto krokem jednoznačně ukázal, že dokáže vytvořit zajímavý děj i bez hlavního hrdiny. Beata Lønnová, Bjørn Holm, Katrin Brattová a Stig Aune vytvoří úderný tým, který pro začátek nahradí bývalého mistra v oboru. Nakonec se sice bez jeho pomoci stejně neobejdou, ale na druhou stranu je každý z nich opravdu zajímavou postavou.
    Nechybí ani Michael Ballman jako policejní náčelník a jeho věrný stín Truls. Tito dva sice teoreticky stojí na správné straně (policie), ale prakticky se jedná o zkorumpované lumpy. Jejich příběh se odehrává na vedlejší koleji, ale je nedílnou součástí celé knihy.
    Přestože je podle statistik ve Skandinávii méně vražd než v ostatních zemích Evropy, nebo naopak právě proto, hltají čtenáři příběhy o tom, jak se kalí čisté vody ideálního a rovnostářského akvária lačněji než třeba detektivky z Latinské Ameriky.


Žízeň (paperback) (Harry Hole #11)

    Není žádným překvapením, že i ve svém posledním románu nedělá Nesbømu nejmenší problém konstantní udržování napětí, které je pročísnuto hned několika zásadními zvraty - nečekanými a dech beroucími. Celý příběh se nese ve vážném tónu a na jeho pozadí se vám naskytá mimo jiné i možnost prozkoumat důkladněji osobnosti a temná zákoutí myslí jednotlivých hlavních protagonistů. Nesbøho román se vyznačuje jednou charakteristikou vlastností, která je pro detektivky zásadní a přitom ji paradoxně velká část knih nedokáže zcela udržet, či ji úplně postrádá. Je to nepředvídatelnost a Policie se pro mě stává definicítoho, jak by měla v praxi vypadat. Nejen, že jsem neodhadla vývoj děje ani stránku dopředu a po většinu času spíš jen tápala ve svých mylných teoriích, já si navíc ještě po dočtení poslední strany kladla otázky a zpětně dohledávala určité informace v textu. Právě samotný konec musím vyzdvihnout, protože je zjevné, že nad ním autor dost přemýšlel a ukryl do něj i určité poselství a já se
    Příznivci detektivní řady museli po četbě předchozího Přízraku (naše recenze zde) samou netrpělivostí cvakat zuby: příběh totiž zůstává mírně otevřený, stejně jako Harryho rány, jež mu způsobily letící kulky. Další a prý zatím poslední část nechává čtenáře ještě nějakou dobu tápat a děj celkem odsýpá i bez přispění oblíbeného ochmelky. Kdosi totiž vraždí policisty na místech činu starých případů, jejichž vyšetřování se účastnili, a to stejným způsobem, jakým byly usmrceny původní oběti. Ve speciálním týmu se v tzv. Kotelně scházejí samí „staří známí“: Beáta Lønnová, Katrine Brattová, Bjørn Holm a psycholog Ståle Aune. Ale někdo jim chybí… V nemocničním pokoji kdesi v Oslu mezitím oddychuje těžce raněný pacient v kómatu, jehož přísně tajnou identitu nezná dokonce ani neustále přítomná stráž.


Nesboho detektivu Holeovi se i v novém románu těžko odolává

    Začátek thrilleru Policie je sice poněkud zvláštní, hlavní hrdina je v něm oním nepřehlédnutelným nepřítomným. Jeho kolegové – či spíš bývalí kolegové – stojí před případem, o kterém od samého začátku vědí, že k jeho vyřešení by potřebovali právě Harryho... Otázkou je, jestli to bude možné...
    Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje.
    Ujistěte se, že splníte všechny povinnosti, které máte udělat. Můžu vám totiž garantovat, že jakmile začnete číst, nebudete mít na nic čas. Nesbo má typický styl psaní, díky kterému se od knížky nebudete moct odtrhnout. V 90% když přestanete číst, skončíte u nějakého cliffhangeru, takže budete chtít vědět, co se stane. Taky bych vám doporučovala poslat vaše protějšky na dovolenou, protože na ně nebudete mít čas. A víte co? Vemte si dovolenou i vy samy, protože škola a práce se ocitnout na druhém místě.


Recenze: Jo Nesbø Policie- už nikdy Harry Hole?

    Kniha se čte dobře, Policie oproti Července neobsahuje tolik jmen (a navíc prakticky všechny postavy už jsem znal z dřívějška), takže jsem se v ději nijak neztrácel. Z předchozích knih už jsem byl také poměrně vytrénovaný na Nesbøho styl psaní, takže jsem přistoupil na jeho hru, četl pozorně, nedomýšlel si nenapsané, pečlivě sledoval připravenou dějovou linku a zkoušel odhadnout, jak se celý příběh bude vyvíjet dál. I tak mě občas Nesbø přelstil a jednou opravdu dostal dějovým zvratem, který jsem nečekal a stále jsem nemohl uvěřit tomu, co čtu.
    O kvalitě Nesbøho románů se již většina z vás přesvědčila. Občas mám dokonce pocit, že má úroveň kvality jeho románů vzestupnou tendenci. A nyní máte před sebou poslední díl a finální vyvrcholení série s oblíbeným komisařem Harry Holem. A věřte tomu nebo ne, Jo Nesbø jako by se zastavil a zhluboka nabral dech, aby mohl konečně napsat vrchol své detektivní série. Něco, co pro mne předčilo jeho ostatní díla a zcela zastínilo jiné detektivky. Jo Nesbø jako by si svou Policií definitivně vytvořil monopol na detektivní žánr a mílovými kroky utekl ostatním autorům, kteří se vedle jeho spletitých a promyšlených dějových konstrukcí smrskávají do miniaturních rozměrů.
    Moje celkové hodnocení je celková spokojenost. Když jsem psal recenzi Přízraku, našlo se pár věcí, které jsem knize vytkl, ale v případě Policie mě vážně nic nenapadá... (snad jen, že Glock 22 nemá pojistku, ale to je vážně detail ;) Takže závěrečný ortel zní: Statisticky vzato je Policie o 29 % lepší, než Přízrak.


Oslo je opět nebezpečné, tentokrát pro samotnou policii

    Ty, kteří se k "Nesbøvkám" vrací jako ke starým známým asi množství jmen a faktů nepřekvapí. Avšak ani nováčci se nemusí rozpakovat a mohou přistupovat ke každému dílu jako k samostatně stojící knize a nepovažuji za problém tuto "sérii" číst na přeskáčku. Jednotlivé případy spolu zřejmě souvisí jen v náznacích a téměř žádného spoileru se nedočkáte (nebo je podobně jako já nezaregistrujete).
    Vsadím se, že už jste si všimli mé posedlosti norským autorem Joem Nesbøm a jeho sérií knížek o alkoholickém detektivovi Harrym Holeovi, no a pokud ne, tak už o ní víte. Proto si zkuste představit, jak nadšená jsem byla z toho, že mi Kniha Zlín poskytla reading copy jeho posledního dílu celé série - Policie - k recenzi, a to měsíc před samotným vydáním! Abych byla upřímná, doopravdy jsem šílela a doma jsem svoje nadšení pořád dokola opakovala. Muselo to být k zbláznění a myslím, že si celá moje rodina pořádně oddychla, když jsem konečně začala číst a přestala vnímat svět kolem, tak jak to mám při čtení Nesbøho knížek ve zvyku. Bohužel to trvalo jen chvilku, protože knížku jsem přečetla za tři dny. Jako u každé Holeovky jsem měla problém knížku odložit a jít spát, vlastně nejenom spát, ale i normálně fungovat, protože já jsem prostě magor a jakmile začnu číst, všechno ostatní jde bokem, protože chci vědět co se stane a jak to dopadne.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00