Jak na věc


početná slovní druh

Nový pokus o charakteristiku slovních druhů v ruštině

    V Sunikově pojetí je systém slovních druhů založen na binárních opozicích: slovům majícím obecný gramatický význam předmětovosti (tj. podst. jménům) se staví do protikladu všechna plnovýznamová slova nemající tento význam, ale mající obecný gramatický význam atributivnosti (slovesa, adjektiva a adverbia). Uvnitř třídy nepředmětových slov pak je další protiklad, a to slov-příznaků a slov-příznaků těchto příznaků (příslovcí). Slova-příznaky se dělí pak dále na slova-příznaky statické (příd. jména) a dynamické (slovesa), ovšem toto poslední dělení zůstává pro některé jazyky problematické. Českému čtenáři se tu připomene podobnost s obdobnými východisky Mathesiovými. (Přirozeně ani Mathesius nebyl jejich objevitelem, vyskytují se již po staletí např. v něm. literatuře.) Autorovi je známo podobné dělení Komárkovo,[3] které prý je založeno na sémantickém kritériu. Komárkův způsob považuje S. za nedostačující pro vydělení systému slovních druhů v jednom nebo v několika jazycích; nedává prý dů
    Další kapitola jedná o vztahu slovních druhů a věty. Slova ve funkci vět nebo větných členů už vlastně nejsou podle autora slova, ale kvalitativně odlišné elementy jazykové struktury. Nelze ztotožňovat slovo a větný člen, a proto také různá slova mohou mít funkci stejného větného členu. Otázku, co je starší (primárnější), zda slovní druhy nebo větné členy, řeší autor takto: „... slovní druhy jsou právě tak staré jako větné členy. Jejich stáří se počítá od té doby, kdy v řeči vzniklo slovo, a to jako prostředek pojmenovací, komunikační. Slovo pak vzniklo pouze tehdy, když vznikla rozčleněná věta, skládající se ze slov, která měla funkci větných členů“ (s. 91n.).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0048:00:00