Jak na věc


neustaly prujem u psa

Existuje přátelství mezi mužem a ženou?

    Tuto otázku nejčastěji kladou ženy, které do posilovny přišly se značnou nadváhou. Jejich boj o pěknou postavu je komplikován nutností výrazně snížit podíl tuku na celkové hmotnosti, a to se málokdy obejde bez občasných pocitů hladu. Nechceme tuto otázku ani v nejmenším zlehčovat. Je skutečně vážná a pro mnohé cvičící rozhodující. Souvisí se způsobem trávení volného času a mívá často psychologický podtext.
    Jsou lidé, které jídlo uklidňuje, proto se k němu utíkají při každém stresu. Podvědomě inklinují k příjmu potravy při každém podráždění; vždy, když je čeká nějaký problém. U těchto lidí je třeba vypracovat alternativní chování v případech zvýšené psychické zátěže.
    Vlčí hlad či nadměrná chuť k jídlu se častěji objevuje v situacích, kdy máme více času, když nevíme, co dělat. Jsme-li navíc ještě doma, kde hodná maminka či pracovitá babička vždy stačí napéci dobré buchty či jiné dobroty, je ke katastrofě blízko. Jídlo si tak dlouho zakazujeme, až pokušení podlehneme, a když už jsme v tom, tak si dáme pořádně. Pak si to sice vyčítáme, ale zanedlouho se celý proces opakuje.


Co mám dělat, když mám pořád hlad?

    Ve spojení s tréninkem je zde však ještě jeden pozitivní faktor. Výzkumy prokázaly, že existuje významný vztah mezi velikostí tělesné zátěže a chutí k jídlu. Paradoxní je, že až do určité úrovně se chuť k jídlu se zvyšováním fyzické zátěže snižuje. Pravidelný trénink přiměřeně zvyšující úroveň pohybové aktivity je z tohoto pohledu ideálním prostředkem proti vzniku pocitu hladu.
    Máme-li hlad, není cestou si jídlo zakazovat a zuřivě se mu vyhýbat. Je vhodnější udělat domluvu sám se sebou: najím se, ale až si zacvičím. Je prokázáno, že tento postoj vede k výraznému snížení závislosti na stravě. Zdá se mi, že z posilování se dnes dělá moc velká věda. Jako trenérku moderní gymnastiky mne nezajímá povídání o tom, jak dokonalé přístroje a posilovny jsou v zahraničí.
    Chystáme-li se však na trénink, víme většinou, že před cvičením nemáme 2 – 3 hodiny jíst. Stačí jeden trénink s plným žaludkem, abychom si tuto jednoduchou formulku zapamatovali na celý život. Hodinu trénujeme, další hodinu se většinou dostáváme domů. I kdybychom se doma najedli, je časová vzdálenost od poslední stravy většinou pět hodin. Nevíme, jestli kromě spánku najdete ve svém denním programu druhý tak dlouhý úsek bez příjmu energie.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00