Jak na věc


koncil

Vyhledej další hesla s podobnou navigací

    Církevní koncily - a především tzv. ekumenické - jsou vždy významným mezníkem v životě církve i jednotlivého křesťana. Jsou odpovědí církve na její aktuální problémy a potřeby, která však má nadčasovou platnost a je stálou inspirací pro každého, kdo má zájem zpřesňovat a prohlubovat svoji orthopraxi orthodoxií.


Současné intepretace a přínos koncilu

    Nazývají se tak dva poslední ekumenické koncily katolické církve, protože probíhaly ve Vatikánu, přesněji řečeno v bazilice svatého Petra. První vatikánský koncil, dvacátý ekumenický koncil (1869-1870), byl svolán Piem IX. se záměrem nalézt východisko z »mimořádných soužení církve« té doby. Byl vyhlášen roku 1867 a předcházely mu dva roky přípravných prací. Koncil, kterého se zúčastnilo 774 biskupů, byl zahájen 8. 12. 1869. Na třetí schůzi (24. 4. 1870) byla schválena konstituce Dei Filius o katolické víře, namířená proti - racionalismu, sestávající ze čtyř kapitol o možnosti rozumového poznání Boha, o potřebě Božího - zjevení, o podstatě víry a o vztahu mezi vírou a rozumem. Pozornost koncilu však byla hned od počátku zaměřena k otázce papežské - neomylnosti, jejíž vymezení někteří podporovali a jiní se ho obávali. Závěrečná deklarace, o které se hlasovalo 18. 7. 1870, prohlašuje, že »pokud papež, když promlouvá - ex cathedra, čili jedná z titulu svého apoštolského pastýřského úřadu j

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00