Jak na věc


křídlatka japonská

Informační portál o přírodě Beskyd

    kterou jsem oloupala a nakrájela následně do rozmixované směsi. Směs jsem naplnila do třílitrové skleněné láhve a po puštění vody směs zatížím a nechám v klidu kvasit.
    Na území ČR je nejhojnější nejdříve introdukovaná R. japonica var. japonica (Obr. 1), která se podle Mandáka a kol. (2004) v roce 2000 vyskytovala na 1335 lokalitách. R. x bohemica (Obr. 3) byla zjištěna na 381 lokalitách, R. sachalinensis (Obr. 2) na 261 lokalitách a R. japonica var. compacta na 5 lokalitách, z toho 3 jsou zplanělé.


6 komentářů to “Kimči z křídlatky”

    Přestože mechanické metody (pastva, sekání) nevedou k totální likvidaci křídlatek, jsou používány pro omezení jejich negativního vlivu na společenstva nebo na plochách, kde z různých důvodů nelze použít herbicidy (Obr. 13). Obtížně přístupné lokality se sekají křovinořezy, mačetami a kosami. Z důvodu rychlého růstu a dřevnatění stvolů se ruční kosení doporučuje opakovat několikrát za rok a vždy co nejníže u země. Při optimální výšce rostlin 40 cm je možné kosení až 8 krát ročně. Tato metoda účinně brání rozrůstání křídlatek, jen pokud je aplikována opakovaně a dlouhodobě. Na lokalitách s možností pastvy lze křídlatky omezovat pastvou a dosekáváním. Pastva musí být zahájena co nejdříve kvůli stravitelnosti křídlatky dobytkem.
    Rod Reynoutria byl pojmenován na počest vlámského mecenáše botaniky Karla van Sint Omaars (van Reynoutre). Rod Fallopia vychází z latinského slova fallo=klamu (Šmíd, 2002).


CO JE KŘÍDLATKA A JAK JI ZNIČIT

    V sekundárním areálu se vyskytují jak funkčně samičí, tak i funkčně samčí rostliny Reynoutria sachalinensis. K pohlavnímu rozmnožování v rámci tohoto druhu nepravidelně dochází, o čemž svědčí i genetická variabilita, která je ve srovnání s předchozím druhem mnohem vyšší (Mandák a kol., 2005). Křídlatka sachalinská je často pěstována v parcích a zahradách, ochotně zplaňuje na březích vodních toků, okrajích vlhkých křovin a v intravilánu obcí. Nová území invaduje hlavně vegetativně, dopravou, přenosem kontaminované půdy, štěrku nebo písku a proudící vodou (ideálně při záplavách). Je méně invazní než ostatní dvě křídlatky, vyznačuje se menší schopností regenerace z lodyhy i oddenků a obvykle netvoří tak rozsáhlé porosty na březích vodních toků (Bímová a kol., 2003).


Centrum nastavení ochrany osobních údajů

    Nejstarší herbářová položka Reynoutria japonica var. japonica byla pořízena Antonínem Weidmannem v roce 1883 v parku v Netolicích. Ve volné krajině byla tato křídlatka poprvé zaznamenána už v roce 1902 J. Soukupem v silničním příkopu u zahrady v Jilemnici. Na začátku 20. století zplaňovala jen výjimečně, zlom však nastal v meziválečném období, kdy byla běžně nabízena v zahradnictvích. Docházelo k únikům ze zahrad a parků (Obr. 4), kde byly křídlatky populární pro jejich rychlý růst jako krycí dekorativní rostliny, působivé zejména ve velkých porostech. Do krajiny se začala exponenciálně šířit dřív Reynoutria japonica – po 46 letech od introdukce než R. sachalinensis – po 83 letech (Pyšek a Prach, 1993). Do roku 2000 bylo z celkového počtu 1982 lokalit křídlatek rostoucích na území ČR zaznamenáno 1335 lokalit křídlatky japonské
    Na území ČR rostou tři druhy křídlatek – japonská, sachalinská a česká. Všechny křídlatky jsou invazní rostliny dorůstající do výšky 2–5 m a charakteristické svým dutým, červeně skvrnitým stonkem. Listy jsou 15 cm dlouhé (u křídlatky sachalinské až 30 cm). Křídlatka má bílý květ a kvete koncem léta. S prvními mrazy listy odumřou, zůstanou jen vysoké duté stonky. Křídlatka přezimuje pomocí mohutného oddenku, v němž jsou shromážděné živiny.
    Vegetace: Ve Vegetaci ČR (Chytrý, 2009) jsou porosty křídlatek zařazeny do samostatné asociace Reynoutrietum japonicae Görs et Müller in Görs 1975 v rámci svazu Aegopodion podagrariae. Jsou vyčleněny tři varianty podle dominantního druhu: (1) varianta Reynoutria japonica, (2) varianta R. sachalinensis a (3) varianta R. x bohemica.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00