Jak na věc


horniny česky kras

A. Textury charakterizující míru vyplnění prostoru

    textura popisuje stavební znaky podmíněné prostorovým uspořádáním minerálních součástí, které je obvykle možno zaznamenat pouhým okem. Používá se také označení makroskopická stavba.
    oikokryst je krystal (může být i vyrostlicí), který v sobě uzavírá velké množství jiných, menších minerálních zrn. Při vyšším zastoupení oikokrystů v hornině mluvíme o poikilitické struktuře).
    textura orbikulární (kulovitá) – vyznačuje se kulovitým nebo elipsovitým uspořádáním některých minerálů kolem určitých center (obecně struktury centrické).
    textura smouhovitá (šlírovitá) – uspořádání minerálních zrn je podobné jako ve struktuře páskované, ale polohy nejsou pravidelné a nemají ostré ohraničení.
    textura paralelní – minerální zrna mají zřetelné přednostní uspořádání podle určitých ploch (textura plošně paralelní) nebo v jednom směru (textura lineárně paralelní).


B. struktury podle relativní velikosti minerálních zrn

    ofitické struktury – všesměrně orientované lišty plagioklasů tvoří základní stavbu, mezery jsou vyplněny tmavými minerály. Struktura diabasová obsahuje přibližně stejně velká zrna plagioklasu a pyroxenu, který vyplňuje prostor mezi plagioklasy. Tholeitická struktura obsahuje mezi lištami plagioklasů vedle pyroxenů rovněž sklo. Intersertální struktura obsahuje mezi plagioklasy převážně sklo a drobná zrnka tmavých minerálů. Struktura hyaloofitická obsahuje mezi plagioklasy pouze sklo.
    Tento typ metamorfózy postihuje horniny v oblastech zlomů zemské kůry nebo při vzniku příkrovových pohoří, kdy dochází vlivem tlaku a posunů zemské kůry k rozdrcení (kataklázi) hornin na malé úlomky nebo až na prach. Časem pak dojde k jejich opětovnému zpevnění. Takto vzniklé horniny se souhrnně označují jako kataklazické. Na takových místech, jako je např. zlom San Andreas v Kalifornii nebo Alpínský zlom na Novém Zélandu, dosahují pásma drcených hornin šířky několika kilometrů.
    stejnoměrně (rovnoměrně) zrnitá struktura – reprezentuje horniny se stejně velkými zrny minerálů. Termín se používá hlavně pro plutonické horniny, u vulkanických používáme označení afyrická struktura.
    Některé mikrostruktury jsou obecné a vyskytují se něžně, některé najdeme jen ve zcela speciálních případech. Přiřazení struktury hornině může být provedeno podle řady kritérií. Nejčastěji používaná kritéria najdete v následujícím přehledu.


E. struktury symplektitické a reakční

    megakryst je označení porfyrické vyrostlice mimořádných rozměrů nebo velkého zrna nejasného původu. Obvykle se tento termín používá v negenetickém významu.
    Hornina je heterogenní směs tvořená minerály, organickými složkami, vulkanickým sklem či kombinací těchto komponent. Výjimku tvoří pouze monominerální horniny, které jsou tvořené pouze jedním minerálem (například hornina mramor je tvořena pouze minerálem kalcitem). Uvedený článek vychází z encyklopedie Wikipedie
    Usazené horniny se vyskytují na zemském povrchu, kde je jejich procentuální zastoupení dominantní vůči jiným typům hornin (vyvřelých hornin a metamorfovaných hornin). Sedimenty se oproti předchozím ale vyskytují jenom ve svrchní vrstvě. Celkový procentuální objem v celém zemském tělese se pohybuje okolo 5 %, ale na povrchu dosahují hodnoty až 75 % a na mořském a oceánském dně téměř 100 %.


F. struktury podle absolutní velikosti minerálních zrn (zrnitost)

    porfyrická vyrostlice (vyrostlice, fenokryst) je minerální zrno, které svou velikostí výrazně převyšuje velikost zrn ve svém okolí. Omezení zrna bývá často automorfní nebo hypautomorfní, ve vulkanických horninách mívá takové zrno často znaky magmatické koroze (reakce krystalu s taveninou po krystalizaci při změně pT podmínek a jeho částečné rozpouštění).
    Působením žhavého magmatu na starší horniny vznikají kontaktně metamorfované horniny. Vedle vysokých teplot a tlaků zde působí také plyny a páry, které se z magmatu uvolňují a obohacují okolní horniny o nové prvky. Okolo magmatického tělesa se tak vytváří oblast přeměněných hornin, která se nazývá kontaktní dvůr nebo také kontaktní aureola. Doba, po kterou způsobuje magmatické těleso přeměnu okolní horniny závisí (kromě mnoha dalších okolností) na jeho průměru (šířce). Udává se, že u tělesa o průměru 1 m to jsou 3 dny, při průměru 100 m to je 100 let a při 1000 m již 10 000 let. Pro ilustraci: středočeský pluton má rozměry přibližně 146 × 30 km a jeho kontaktní dvůr má nejčastěji šířku 300 až 500 m.
    radiálně paprsčitá struktura – hornina obsahuje radiálně paprsčité útvary jehlic nebo vláken živce či křemene, obvykle v základní hmotě vulkanických hornin.


Makroskopické stavby – textury magmatických hornin

    Ke strukturám můžeme přiřadit veškeré charakteristiky vztahující se k absolutní velikosti zrn minerálů. Zrnitostních škál je celá řada, pro základní charakteristiku horniny vystačíme s několika základními pojmy. V nejhrubších rysech můžeme horniny členit na struktury afanitické (celistvé), u kterých nejsme okem schopni rozlišit jednotlivá zrna, a struktury faneritické, kde jsou zrna viditelná. Faneritické typy hornin se pak detailněji rozlišují podle velikosti zrna:
    Sedimentární hornina či usazená hornina je hornina, která vznikla přemístěním, usazením a následným zpevněním zvětralých úlomků (tzv. fyzikální proces), či vysrážením z roztoků (tzv. chemický proces) a nebo usazením vlivem biologického činitele (biologický proces). Tyto tři procesy v přírodě působí normálně současně a výsledný charakter horniny je určen dominantním procesem, který se na vzniku podílel. Tyto horniny vznikají exogenními procesy na zemském povrchu nebo nehluboko pod ním, a to za běžných, relativně nízkých teplot. Základními procesy vzniku sedimentárních hornin jsou zvětrávání, transport materiálů, sedimentace (usazování) a diageneze, která mimo jiné zahrnuje zpevňování sedimentu.
    mikrofenokryst se používá pro označení porfyrických vyrostlic ve velmi jemně zrnitých horninách. Použití termínu se zpravidla omezuje na vulkanické, vzácněji na žilné horniny)


A. struktury podle stupně krystalizace magmatu

    sférolitická struktura – obsahuje sférolity tj. radiálně paprsčité, kuličkovité útvary vláknitých krystalů, jejichž vznik je obvykle spojen s devitrifikací acidních vulkanitů.
    Šoková metamorfóza vzniká náhlým zvýšením teplot a tlaků. Příčinou může být např. úder blesku, hoření uhelných slojí nebo dopad velkého meteoritu. Tento druh přeměny se někdy řadí do kontaktní metamorfózy.
    porfyrická struktura – v hornině jsou přítomny porfyrické vyrostlice a menší zrna, tvořící základní hmotu. Struktura základní hmoty se zpravidla ještě zpřesňuje.
    grafické (písmenková) struktura – hornina podstatně obsahuje prorůstání K-živce s křemenem. Tento srůst může být i makroskopicky viditelný, typický je pro pegmatity.
    Hornina se skládá z minerálních zrn nebo krystalů či individuí. Vlastnosti a povahu minerálních zrn mohou definovat a zpřesňovat některé speciální termíny:
    poikilitická struktura – hornina obsahuje oikokrysty, které uzavírají drobnější zrna jiných minerálů, např. struktura monzonitická, kde K-živce uzavírají drobné plagioklasy. Tato struktura může být řazena i mezi struktury symplektitické.


Základní pojmy pro pojmenování zrn

    kostrovité (skletální) krystaly vznikají při velmi rychlém krystalizačním růstu z přesycené taveniny při prudkém chladnutí. Kostrovitý tvar ale může vznikat i korozí krystalu.
    Regionální metamorfóza postihuje horniny na rozsáhlých územích (stovky až tisíce km^2). Vlivem teploty, všesměrného (geostatického) tlaku způsobeného tíhou nadložních hornin nebo jednosměrným horotvorným tlakem vznikají nejčastěji horniny nazývané krystalické břidlice. Nerosty původních hornin překrystalovaly a uspořádaly se ve směru působícího tlaku. Vzniklé horniny mají většinou plošně paralelní stavbu. To znamená, že šupinkovité, tabulkovité nebo sloupečkovité minerály jsou uspořádány do paralelních (rovnoběžných) ploch. Jiné názvy pro tuto stavbu jsou břidličnatost a foliace. Přeměna byla často umocněna pronikáním par a roztoků z magmatu nacházejícího se v hlubších vrstvách litosféry.
    holokrystalická struktura – hornina je tvořena pouze minerály – krystalickou fází. V žádném případě není přítomno sklo. Tento typ mikrostruktury je zcela samozřejmý pro plutonické horniny.


C. struktury podle stupně omezení minerálů

    textura miarolitická – obsahuje nepravidelné dutinky, místy s automorfně vyvinutými krystaly. Je charakteristická pro některé mělce intruzivní horniny.
    Metamorfované (přeměněné) horniny vznikají ze všech druhů hornin v důsledku vysokých teplot, tlaků a chemizmu prostředí, kterým jsou horniny v zemské kůře vystaveny. Stavba hornin se přizpůsobuje novým podmínkám, které jsou odlišné od podmínek, za kterých vznikaly. Výsledný stupeň přeměny závisí na délce působení a velikosti těchto činitelů.
    Magmatická nebo též vyvřelá hornina je termín z geologie. Používá se pro označení horniny, která vzniká krystalizací z magmatu. Vznik struktury magmatické horniny se řídí posloupností krystalizace, která je spojena s postupným klesáním teploty taveniny, což vyúsťuje ve vznik zárodečných krystalů pevné fáze. Následná krystalizace se řídí podle Bowenova reakčního schématu.


Mikroskopické stavby – struktury magmatických hornin

    Někdy se jako speciální skupina odlišují horniny reziduální, které vznikají zvětrávacími pochody ze starších magmatických, metamorfovaných nebo sedimentárních hornin. Reziduální horniny neprodělaly transport materiálu a zůstávají přímo na místě původní horniny. Mezi ně patří například běžná eluvia, kaolinizované horniny, bentonity, laterity apod.
    Všechny tři skupiny hornin jsou v neustálem koloběhu mezi sebou v závislosti na tlakově-teplotních podmínkách (tzv. pT podmínky), kdy vlivem změny jedné či obou složek dochází k přeměně jednoho druhu v druhý a naopak.
    textura pórovitá (vesikulární) – pojmem pórovitá se označují všechny struktury obsahující prázdné nebo druhotně vyplněné prostory. Textura vesikulární je vlastně texturou pórovitou s.s., obsahuje prázdné dutinky různého tvaru, vzniklé při odplynění a rychlém tuhnutí magmatu.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00