Jak na věc


hájek hájková

Masakr na Srí Lance: Krvavé Velikonoce jako znak věcí příštích? K čemu jsou zábrany na...

    Psal jsem sice dál, ale s žádnou knihou – šlo většinou o romány – jsem nevystoupil před veřejnost. Některé texty jsem nepokládal za dobré, s jinými jsem zažil podivnosti: Třeba v létě 2001 jsem dopisoval román a přátelům z něj četl ukázky. Klíčová scéna, v níž dva černí andělé smetou věže Světového obchodního centra v New Yorku, což se stane signálem pro závěrečnou bitvu o svět, se stala bezpředmětná 11. září.
    Stále větší počet lidí si začíná uvědomovat podstatu nebezpečí, kterému jsme vystaveni i metod, jimiž moderní revolucionáři pracují:  Vymazávání historické paměti, kontinuity i duchovního zakotvení rve z našich mozků i srdcí  mediálním rachotem POKROK, POKROK, POKROK!, vše individuální a svobodné a směřuje k nastolení nové diktatury.
    To bylo hlavním motivem  k vytvoření tohoto skromného názorového časopisu -  s ambicí vytvořit případně v budoucnu nové mediální aktivity, které by přinesly alespoň nepatrnou protiváhu obrovské síle protivníka. Ale o tom až k tomu bude vhodný čas. Bude-li.“
    Kdo by uvěřil, že jsem to napsal o několik měsíců dříve – a hlavně koho by zajímala fikce v konfrontaci s realitou? Dodnes mám ten text v šuplíku. A ani si nedivím, že si někteří na mou adresu ťukají na čelo a myslí si, že jsem blázen


Máme krvavé ruce: Přesně před 20 roky jsme napadli Srbsko. Jeho osud můžeme prožít sami....

    Petr Hájek v předvečer prvomájové noci zaznamenal, jak majitelé pravdy a lásky štípou dříví na upalování ideových čarodějnic, za něž již pokládají valnou většinu národa více čtěte zde
    „Vystudoval jsem pražskou FAMU (1973 – 1978), do roku 1989 jsem se živil jako reportér společenského týdeníku Květy. Až dodnes jsem nikdy nebyl v žádné politické straně – především proto, že jako člověk s celoživotním zájmem o vztah politiky a médií jsem si chtěl udržet patřičný odstup od reality.
    Spisovatel, publicista, zakladatel a první šéfredaktor časopisu Reflex, v posledních deseti letech – do 28. února 2013 – státní úředník: Vicekancléř prezidenta Václava Klause a jeden z jeho nejbližších spolupracovníků a poradců. V novém Institutu Václava Klause sekci pro humanitní a mediální studia. Vytvořením „kontrarevolučního časopisu Protiproud“  se vrací do mediální praxe.


Tohle nevymyslíš: Cimrmanův starší syn je v Senátu. Mladší chce raději milióny po tátovi....

    K publikování jsem se tak vrátil až knihou Smrt ve středu (2009) a Smrt v sametu (2012). Obě vzbudily značnou pozornost, byly spolu se mnou mediálně skandalizovány, ale navzdory tomu jejich čtenářský ohlas i náklad byl mimořádný. Ve svém žánru se staly na několik měsíců nejprodávanějšími knihami na českém trhu a jejich další dotisky se stále prodávají. Na závěrečném dílu zamýšlené trilogie v současné době pracuji.
    Nejdůležitějším poznatkem pro mě bylo, že klíčové otázky pokračující ztráty lidské svobody, mediální manipulace a mystifikace, destrukce demokratického politického systému v naší zemi i v Evropě a její nahrazení mediokracií - tedy vládou s médii spojených nevolených elit, jsou v centru pozornosti stále většího počtu znepokojených občanů – u nás, v Evropě i ve Spojených státech.
    Zjevně vítězící socialistická revoluce v celém euro-americkém civilizačním prostoru má jako vždy v posledních více než dvou stoletích globální cíle. V moderních technologiích však získala dosud nevídaného mocného spojence k šíření své ideologie a maskování skutečných záměrů: Mediální mainstream ve všech jeho technických podobách, formách.


Tajná schůzka v centrále CIA: Opravdu nikdo neví, o čem Andrej Babiš v Langley jednal?...

    V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let jsem napsal několik knih - beletrii i literaturu faktu. Některé z nich najdete v této rubrice a můžete si jimi i zalistovat. Kniha s Boleslavem Polívkou Předběžný portrét (1989) dosáhla stotisícového nákladu a byla pro mě do převratu poslední.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0048:00:00