Jak na věc


chov kačen

Kompenzace sucha už jen do 30. října!

    Jeseter sibiřský dorůstá maximální celkové délky až 200 cm a hmotnosti až 200 kg. Dle literatury se může dožívat až 60 let. Dospívá velmi pozdě ve velikosti 85 – 90 cm, samci ve věku 9 – 15 let, samice až mezi 16 – 20 lety. Vytírá se v hlavních korytech řek se silným proudem na štěrkové nebo štěrko-písčité dno.
    Pokud jsme si ujasnili představy o chovu a připravili vše potřebné (včetně nastudování co nejvíce informací), je na čase si agapornise pořídit. Máme zde několik možností:
    Naše líheň funguje na principu recirkulace vody s minimálním množství dopouštěné čerstvé vody. Jelikož nemáme vlastní generační ryby nakupujeme do líhně jikry z nemocí prostých chovů. Jikry se nejdřív inkubují ve speciálních aparátech, kde se vykulí a následně tráví žloutkový váček. Když se rybky začnou "stavět" a polykat vzduchovou bublinu pro naplnění plynového měchýře, je na čase je přesadit na žlaby k rozkrmení. Zde se ohřejí do doby než spolehlivě přijímají krmivo a trochu poporostou. Poté následuje přesun do kruhových nádrží, kde dorostou do velikosti malých násadových rybek (3 - 5 gramů), které pak nasazujeme do recirkulačního systému dánského typu k dalšímu odchovu.


Syndrom fragilních hříbat teplokrevníků mění pravidla hry

    Je to chrupavčitá ryba, která se pyšní výtečným masem bez kostí. Původním areálem rozšíření jesetera malého jsou řeky Eurasie ústící do Černého, Azovského a Kaspického moře a povodí sibiřských řek Ob a Jenisej. Do evropských vod byl široce vysazován, ale vytvoření trvalých populací. Obecně je to ryba mírného klimatu žijící ve sladkých i brakických vodách. Je hojně využíván v akvakulturních chovech i v akvaristice i pro okrasná jezírka. Je to typický obyvatel proudných hlubokých úseků velkých řek. Za potravou pak vyplouvá i do mělčích zatopených úseků. V zimně zpravidla vyhledává prohlubně ve dně a je málo aktivní.
    Je to chrupavčitá ryba, která se pyšní výtečným masem bez kostí a pro svůj poměrně rychlý růst je hojně využívána v akvakultuních chovech. Žije na dně velkých toků zejména v jejich  hlubokých a proudných partiích. Jeho původní areál rozšíření zaujímají povodí sibiřských řek OB, Irtyš, Jenisej, Lena a Kolyma. Je schopný žít ve sladkých, brakických i slaných (mořských) vodách. Obecně se může zařadit mezi ryby mírného pásma optimální teplota 10 – 20 °C.


Přehlídka nejlepších mladých klisen plemene hafling zpět v Lysé

    Doba hnízdění je závislá na několika parametrech. Nemůžeme si usmyslet ze dne na den, že je necháme zahnízdit. Nejlepší čas pro odchov mláďat je letní období, protože jsou proto nejvhodnější podmínky co se počasí týče. Někteří chovatelé však mají chovnou sezonu v zimě, kdy v chovné místnosti zvyšují teplotu a prodlužují den formou svícení (většinou kombinováno se spínacími hodinami). Přípravu na hnízdění bychom měli zahájit asi měsíc až dva dopředu. V této době se snažíme napodobit podmínky, které mají v přírodě. To znamená především obohatit potravu o různé minerály, naklíčené zrní, ovoce a zeleninu. Hojnost potravy povzbudí agapornise k zahnízdění a uvede je do dobré kondice. Stavění hnízda, snášení vajíček, sezení na nich a péče o potomstvo stojí rodiče velké množství energie. Proto musíme během hnízdění krmit kalorickou potravou. K běžně podávanému zrní přidáváme vaječnou míchanici buď vlastní nebo průmyslové výroby.
    Jeho původní domovinou je povodí Černého a Kaspického moře a Aralského jezera. Mimořádný vliv na současný výskyt kapra měla činnost člověka, která z něj udělala takřka kosmopolitní druh. V našich zeměpisných šířkách je ceněnou hospodářskou rybou tvořící naprostou většinu rybářské produkce. Jinde (USA, Austrálie) je kapr považován za obzvlášť invazní nebezpečný druh působící značné ekologické ztráty. I u nás je často vysazován na lokality kam historicky ani ekologicky nepatří pro účely sportovního rybolovu.
    Hřbet jesetera sibiřského může být zbarven od světle šedé po tmavě hnědou, břicho bývá světlé (bílé až světle žluté). Má dlouhý rypec a u úst má čtyři velmi dlouhé vousky. Kromě pěti typických řad kostěných štítků na bocích a hřbetu má v kůží ještě drobné hvězdičkovité štítky. Dospělé ryby žijí výhradně ve sladkých vodách ačkoli se mohou vyskytovat i v ústích řek s brakickou vodou.


Chovatelské ohlédnutí za WEG 2018

    Maximálně se dorůstá délky větší než 1 m a hmotnosti přes 25 kg. Pohlavní dospělosti dosahuje obvykle ve 3 – 4 roku života. Vytírá se zjara (obvykle v květnu) na potopené vodní rostliny. Může se dožít stáří 40 – 45 let.
    Pstruh (siven) lososový patří v evropském měřítku k vysoce oblíbeným produktům akvakultury se stále rostoucím trendem produkce a spotřeby. Obecně lze říci že je to z hlediska druhové příslušnosti stále pstruh duhový (popř. siven americký), který je pouze odchován jiným technologickým postupem. Je krmen kvalitnějším krmivem s obsahem karotenoidů (jejichž zdrojem jsou převážně krunýře korýšů), což se projevuje kladně na jeho zdravotním stavu ale zejména na oranžovočerveném zbarvená svaloviny, které je přirozeně charakteristické pro lososa. Narozdíl od běžně prodávaných pstruhů se chová do velikosti 1 - 2 kg což výrazně prodlužuje jeho odchov (trvá cca o 1 - 1,5 roku déle). Pstruh (siven) lososový má rovněž chutnější maso za což vděčí většímu poměru vnitrosvalového tuku. Ten je mimochodem i významným zdrojem zdraví prospěšných omega 3 a omega 6 polynenasycených mastných kyselin. Lososovité ryby obecně patří k k rybám s jejich nejvyšším obsahem.


Národní hřebčín Kladruby nad Labem rozšiřuje infrastrukturu pro návštěvníky a pokračuje v autentické obnově areálu

    Po úspěšném páření samička snese první vajíčko asi tak po týdnu až 10 dnech. Od této chvíle snáší každý další druhý den nové vajíčko, dokud nedosáhne úplné snůšky. Většinou snese 3-7 vajíček (průměrně 5). Po snesení vajíček nasedne na hnízdo. Někdy nasedává již po snesení prvního vajíčka, jindy během snůšky nebo dokonce až na kompletní snůšku. Doba sezení na vajíčkách (inkubace) je asi 21 dnů (může být i o několik dnů delší v závislosti právě na době usednutí na snůšku). Pokud samička na vajíčka nasedne od okamžiku snesení prvního vajíčka, pak se nám mláďata budou líhnout ve dvoudenních intervalech, a ne najednou. Během sezení na vajíčkách se o samičku stará sameček, takže se na sezení nepodílí.
    Chceme-li kvalitní jedince, je nejlepší kontaktovat přímo chovatele, jelikož jen tak uvidíme, z jakého prostředí ptáci pochází, čím jsou krmeni, jak vypadá chov apod. Tyto informace nám žádný zverimex (kde ptáci často bývají předraženi a jde jen o „zboží“) nedá. Ještě zmiňme jednu možnost a to pořizování tzv. mazlíčků. Není vhodné si na ochočení kupovat agapornise, které byly odchováni pod svými rodiči a jsou tak plaší (divocí). Jestli je naším záměrem pořídit si jednoho agapornise, tak hned na počátku si uvědomme, že mu budeme muset denně věnovat svůj čas a tím mu nahrazovat jeho protějšek. V tomto případě je vhodné sehnat si chovatele, který se věnuje ručnímu dokrmování agapornisů, kde tito ptáci jsou pak již ochočení hned od začátku.
    Jeseter ruský má olivově šedě zbarvený hřbet se světlejšími boky a světle žluté až bílé břicho. Na těle má pět podélných řad poměrně velkých kostěných štítků světlé barvy a drobné hvězdičkovité štítky mezi dorzálními a ventrálními řadami.


Hodnocení majitelů zboží „Chov králíků“

    V rámci druhu existuji sladkovodní i anadromní populace. V moři se vyskytují zejména v mělkých pobřežních vodách a u ústí řek. V řekách obývají hluboké partie velkých řek se středním až mírným prouděním. Často se vyskytují v úsecích s bahnitým až písčitým dnem. Žijí obvykle samotářsky vyjma zimního období a výtěrových migrací. Jako ostatní zmínění jeseteři je to všežravec s převahou živočišné potravy (měkkýši, korýši, drobně ryby).
    Jeho hřbet je zbarvený modře nebo olivově zelený, boky stříbřité, břicho bílé, středem boků se táhne podélný růžový až červený pás, na hlavě, hřbetě, bocích, hřbetní a řitní ploutvi jsou četné černé skvrny. Samci (mlíčáci) mají výrazně delší hlavu, špičatější spodní čelist, větší ústa a delší párové (prsní a břišní) ploutve, v období tření tmavší (výraznější) zbarvení. Starší ryby mohou mít hákovitě zahnutou spodní čelist.


Kladrubský hřebčín v roce 2019 vyhlíží UNESCO a bude investovat

    Pro kapra je typické robustní tělo s velkou hlavou a naspodu umístěnými ústy se čtyřmi malými vousky. Tělo je pokryté poměrně velkými šupinami, nebo zbytky ošupení u vyšlechtěných forem lysců. V historii (i současnosti) působila selekce a šlechtění v chovech kapra zrychlení jeho růstu a změnu tvaru těla. Chovaní kapři jsou oproti svému říčnímu předchůdci až dvojnásobně vysocí ve hřbetu a robustnější. Říční populace ale mohou svou „vysokohřbetost“ díky vlivu prostředí opět ztrácet. Původní říční forma „sazan“ se již nevyskytuje. Teplotní optimum pro kapra je 18 – 24 °C, ale snáší extrémní rozpětí teplot 0 – 34 °C. Je středně náročný na kvalitu vody. Kapra můžeme označit za nedravého všežravce.
    Původem z povodí velkých řek ústících do Černého, Azovského a Kaspického moře (Don, Dunaj, Dněpr, Dněstr). Byl ale hojně vysazován napříš Evropou. Dokáže žít ve sladkých, brakických i slaných vodách. Je to anadromní tažná ryba což znamená, že k výtěru táhne proti proudu řek. Obecně je to ryba mírného pásma s teplotním optimem mezi 10 a 20 °C. Tak jako u jesetera malého a sibiřského spočívá jeho uplatnění jak v akvakultuře tak v akvaristice.


Vaše dotazy a komentáře na zboží „Chov králíků“

    Pstruh duhový dospívá v 1 – 4 letech života. Výtěr probíhá u místních linií v průběhu března a dubna (ale existují i linie vytírající se od října do prosince). K výtěru si vybírá proudné úseky toků, kde zejména samice (jikernačky) vytloukají do štěrkopískového dna miskovité hnízdo, do kterého následně ukládá jikry. Ty jsou současně oplozovány většinou několika mlíčáky. Jikernačky mohou mít 1 – 2,5 tisíce jiker (o velikosti 4 – 5 mm) na kilogram hmotnosti. Jikry se inkubují po dobu 300 – 410 takzvaných denních stupňů (d°), což teoreticky znamená 30 – 41 dní při teplotě vody 10°C.
    Nejčastěji chovaným druhem lososovitých ryb ve sladkých vodách je pstruh duhový. Jinak světové akvakultuře v posledních letech vládne losos. V intenzivních chovech se ale v posledních letech prosazuje i pstruh obecný (f. potoční), siven americký, siven arktický a jejich kříženci. Na našem pstruhařství se můžete setkat se všemi těmito druhy lososovitých ryb vyjma lososa. Navíc se snažíme část našich ryb „vykrmit“ do velikosti 1 – 2 kg jako oblíbené lososové pstruhy (siveny). Kromě toho je na Pstruhařství Mlýny realizován i chov jeseterů, který celosvětově strmě stoupá. Škoda, že je mu v Šumavských podmínkách poměrně chladno a roste tak 3 – 4 x pomaleji než v teplovodních chovech (ale o to je u nás chutnější J). V našem chovu se budeme snažit co nejvíce využívat naší líheň abychom všechny naše oploutvené plavce znali už od jikry a jejich „raného dětství“.


Zvířata a vše, co o nich hledáte

    Chov agapornisů se ubírá dvěma směry a to chovem po jednotlivých párech a hejnovým chovem. Trochu to souvisí i se specializací. Chov po párech má tu výhodu, že nemůže dojít k nevěře mezi jednotlivými ptáky a zároveň tak cíleně odchováváme to, co máme v plánu (ať se již jedná o různé mutace a jejich kombinace či zaměření na různé znaky jako postava apod.) Na druhou stranu hejnový chov dává chovu jiný rozměr – pohled na hejno papoušků je zajisté příjemnější. Při tomto stylu chovu je nutné dodržet několik zásad: agapornise vždy vypouštět naráz do jednoho prostoru (nemají vytvořena teritoria a předchází se tak krvavým šarvátkám) a umístit dostatečný počet budek stejného typu a do stejné výšky.
    Na stavbu hnízda dodáváme stavební materiál. Používáme větve ovocných stromů, břízy, lísky a dalších druhů dřevin, nejlépe z prostředí, které se nenachází přímo u silnice či v průmyslové zástavbě. Větve je dobré umístit do nádoby s vodou (např. sklenice), čímž prodloužíme jejich trvanlivost. Hnízdní materiál předkládáme po celou dobu hnízdění, jelikož samice si postupně své hnízdo opravuje. Stavba hnízda je dominantou samiček a sameček se o ní během stavby stará tím, že jí chodí krmit. Hnízdo má pak postavené přibližně za dva týdny.


Fenomenální včely - Biologie včelstva jako superorganizmu

    Než se rozhodneme pro pořízení agapornisů, je dobré si rozmyslet, jaké máme možnosti a čeho chceme v chovu dosáhnout. Měli bychom si odpovědět, zda-li agapornise chceme chovat po párech či ve skupině, budeme-li se věnovat mutacím, nebo jaké máme možnosti chovných prostor. Je vhodné kontaktovat několik chovatelů a domluvit si návštěvu. Jedině tak se lze dostat ke zkušenostem, které nikde nevyčteme. Na začátku je vždy výběr druhu agapornise. Nejčastěji jsou chováni agapornisové růžohrdlí, fischeri a škraboškoví. Jejich chov není tak náročný a proto je lze doporučit i začínajícím chovatelům. Základem úspěšného chovu je sestavení harmonizujícího nepříbuzného páru. U většiny agapornisů se nedá pohlaví určit na první pohled, protože nejsou patrné žádné vnější rozdíly typické pro dané pohlaví. Existují však různé metody či znaky, které dokážou pohlaví jedince pomoci určit nebo odhalit.
    Jeseter malý dorůstá maximální délky okolo 125 centimetrů celkové délky a max. 16 kg. Obvykle ale nedorůstá více než 80 cm. Může s dožívat až 20 let věku. Dospívá přibližně ve věku 3 – 4 let a délce okolo 40 – 45 cm. Na jaře opouští svá zimní stanoviště na dně řek a táhne proti proudu řek k výtěru. Vytírá se v  úsecích se silným proudem na štěrkově nebo výjimečně na štěrko-písčité dno. Juvenilní ryby v těchto místech pak zůstávají celé první léto. Patří mezi ohrožené druhy, jeho anadromní tažné populace (na rozdíl od lokálních populací) již byly vyhubeny.
    Průtočný žlab nám momentálně slouží k dokrmení tržních ryb, které sem přelovujeme z recirkulačního systému. Žlab je dlouhý přibližně 50 metrů a je napájen vodou z říčky Spůlky, která okolo nás protéká. Ryby se odtud podle velikosti třídí do prodejních haltýřů kde se vysádkují a čekají na svého budoucího strávníka :-)


Od Jazze po Centa - drezurní žebříček trochu jinak

    Po vylíhnutí předkládáme bohatou potravu, aby mohli rodiče plnohodnotně krmit své mladé. Obohatíme potravu o vaječné krmivo, jelikož mláďata potřebují živočišné bílkoviny. Než mláďata otevřou oči, přistoupíme ke kroužkování - to bývá cca kolem 10. dne od vylíhnutí (často i 11 a 12 dnů v závislosti na velikosti). Samička krmí mláďata, dokud nedosáhnou věku 5-6 týdnů, potom tento úkol přebírá sameček. Nezapomeňme během hnízdění kontrolovat budku a případná uhynulá mláďata včas odstraňovat. V době odchovu by kontrola budky měla probíhat ideálně 2 x denně, postačí však i kontrola jednou za den. Kdybychom našli mláďata podvyživená, můžeme se je ještě pokusit zachránit umělým odchovem. Po dosažení asi 45 dnů jsou mláďata dostatečně vyvinuta natolik, aby se o sebe postarala sama a následně vylétávají z budky, kam se ještě pár dnů vrací nocovat. Vylétnuté mladé ptáky nějaký čas dokrmuje sameček. Samička v tu dobu se už věnuje dalšímu hnízdění. Poté, co jsou mladí ptáci schopni se o sebe sami p
    Agapornisové dosahují pohlavní dospělosti asi ve stáří devíti měsíců, ale do chovu by se měli zapojit až po dosáhnutí věku 11 až 13 měsíců. Před hnízděním musíme nainstalovat do klece nebo voliéry hnízdní budky. Standardní budky mají rozměry 25cm x 20cm x 15cm (š x h x v). Průměr vletového otvoru by měl být 5-6 cm.
    Na našem pstruhařství používáme k odchovu tržních ryb recirkulační systém dánského typu, který byl svého času jediný v ČR (v současnosti jsou u nás dva). Systém používá poměrně malé množství dopouštěné čerstvé vody a účinnou biofiltraci na plovoucím a potopeném biofiltru. To nám umožňuje vodu efektivně využít a zároveň výrazně omezit zatížení životního prostředí chovem ryb. Kaly ze systému jsou jímány v sedimentační nádrži a dají se dále používat jako hnojivo. Kromě lososovitých ryb se zde daří např. jeseterům, čehož samozřejmě využíváme.


Poklady Britských ostrovů - fell pony

    Jeseter ruský dosahuje maximální délky nad 230 cm a až 115 kg. Nejvyšší doložené stáří u tohoto druhu bylo 46 let. Jako jeseter sibiřský dospívá poměrně pozdě. V období tření se vytírá ve velmi proudných hlubokých partiích velkých řek se štěrkovým dnem.
    Udává se, že se může dožít až deseti let věku a dorůst až hmotnosti k 20 kg – to se však týká jeho původní domoviny v Severní Americe u nás jen výjimečně přesáhne hmotnost 4 – 5 kg. Jeho přirozenou potravou jsou larvy hmyzu, dospělci hmyzu, zooplankton, vodní měkkýši i malé rybky. V intenzivních chovech je díky svému rychlému růstu, výbornému využití krmiva a vysoké kvalitě masa velmi častým a ceněným druhem.


Když koně mají problémy - Celostní léčba koní v praxi

    Pokud se nám mláďata ne a ne vylíhnout, tak zkontrolujeme, jestli jsou vejce oplozená - vložíme vajíčko pod lampu a pokud uvidíme kolem skořápky cévy, tak to znamená, že oplozená jsou. Dalším problémem může být vzdušná vlhkost. Optimálně by se měla pohybovat kolem 65 %. Pro zvýšení vlhkosti by se jim na stavbu hnízda měly předkládat jen čerstvé vrbové větvičky, protože ji lépe drží. Dobré je také provrtat dno budky a vložit pod něj misku s vodou. Někteří chovatelé zase vodou mlží. Příliš nízká vlhkost způsobuje problémy s líhnutím mladých. Někdy může být také problém v okolní teplotě. Ideální teplota je 20°C. Neoplozená vajíčka můžeme odstranit, někdy je však vhodné je v hnízdě ponechat. Když se pak vylíhnou ptáčata z ostatních vajíček, tak tato jim slouží jako ochrana před možností ušlapání samicí.
    Jeho domovinou je západ Severní Ameriky od Mexika po Aljašku. Poprvé byl do Evropy dovezen již v roce 1880. Brzy se stal oblíbenou rybou v chovech a po opakovaných dovozech z Ameriky a dalších sekundárních a terciárních introdukcí nejen do Evropy se rozšířil v podstatě do celého světa.
    Hřbet a boky jsou hnědé, břicho světlé až bílé. Na těle má pět řad kostěných štítků. Dlouhý a špičatý rypec je opatřen čtyřmi dlouhými lemovanými vousky, dolní ret je zřetelně oddělený. První hřbetní štítek není spojený s hlavou, vousky jsou proužkaté.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00