Jak na věc


biologická olympiáda zadání 2018

Jak funguje cílená biologická léčba?

    Cílenou biologickou léčbu mohou pacientovi předepsat lékaři ve specializovaných centrech pro danou léčbu, tato centra bývají nejčastěji ve velkých nemocnicích (často fakultních nemocnicích nebo specializovaných ambulancích). Cílená biologická léčba bývá pro konkrétního pacienta individuálně stavěna přímo „na tělo“. Nemocný musí před započetím cílené biologické léčby absolvovat řadu vyšetření, aby se zjistilo, jestli je pro něj léčba opravdu vhodná, protože je finančně velmi náročná.
    Při zákroku se roztokem obsahujícím vysoké hodnoty vitamínu C a trojmocného železa zničí celé tukové buňky i s buněčnou stěnou. Zde se jedná o zásadní rozdíl od dříve prováděné injekční lipolýzy - při té dochází pouze k rozpouštění tuku, samotné tukové buňky zůstávají v těle a množství tuku v sobě mohou opětovně obnovit.
    Nejvíce biologických léků se vyvíjí pro využití v oblasti onkologie, dále pak v gastroenterologii, dermatologii a revmatologii. Bývají mnohdy nadějí pro těžce nemocné pacienty, jimž klasická léčba nepomáhá.


Cílená Biologická léčba. Jak funguje, vyléčí i jiné nemoci, než je rakovina?

    Obecně je biologická léčba nejúčinnější formou medikamentózní léčby střevních zánětů. Nástup jejího účinku je zpravidla velmi rychlý, u pacientů s Crohnovou chorobou se efekt dostavuje v 80 – 90% případů během úvodní, tzv. indukční fáze. U nemocných s ulcerózní kolitidou je prvotní efekt trochu nižší, pozorujeme jej u 70 – 80% léčených. Jedním z problémů současné biologické terapie je dlouhodobé udržení efektu léčby. U nejčastěji používaných preparátů (infliximabu i adalimumabu) dochází ke ztrátě efektu u 10 – 15% pacientů ročně, přičemž nejvíce pacientů ztrácí odpověď již během prvního roku terapie.
    Díky výsledkům vědy v dnešní době dobře známe mnohé biologické struktury a metabolické pochody, které jsou vlastní pouze nádorovým buňkám (případně buňkám, které se vyskytují u autoimunitních chorob). Cílená biologická léčba se zaměřuje právě na tyto netypické struktury a metabolické pochody.
    Léky, které se používají při cílené biologické léčbě, se váží vždy na konkrétní místo v lidském těle (proto také cílená léčba), což umožní lepší účinek a vyšší bezpečnost. Cílená biologická léčba je léčba relativně šetrná a méně toxická (v porovnání např. s klasickou chemoterapií v onkologii).
    Hodí se na nedokonalosti, které nás trápí a nemůžeme se jich zbavit – třeba na tukové polštářky na obličeji i na těle, které jsou pro chirurgickou liposukci nevhodné.
    Terapeutický přístup se volí vždy individuálně na základě biologické charakteristiky každého nádoru. Biologické léky se podávají dlouhodobě, tj. rok a déle, a to v určitých intervalech.


Kdy je vhodná aplikace biologické léčby

    Puchýř se nejčastěji vytvoří po opakovaném tření nebo tlaku kůže proti tvrdší ploše (např. obuvi, hudebnímu nástroji, sportovnímu náčiní, pracovním pomůckám). Méně časté…
    Cílená biologická léčba se aplikuje převážně injekčně – některé léky si mohou pacienti aplikovat doma sami (obvykle formou samoaplikátoru do podkoží), někteří dochází na léčbu do specializovaného centra biologické léčby ve vybraných nemocnicích.
    V průběhu roku 2016 očekáváme uvedení nového typu biologické léčby, tzv. antiintegrinové protilátky. Jde o preparát vedolizumab (Entyvio), který prošel úspěšně všemi fázemi klinického vývoje a je účinný v léčbě obou nemocí, zejména ale u nemocných s ulcerózní kolitidou.


Cílená biologická léčba - rizika

    K podání biologické léčby přistupujeme obvykle v okamžiku, kdy jiná, běžně užívaná léčba, není dostatečně účinná nebo je spojena s nežádoucími účinky. V praxi nastává tato situace nejčastěji tehdy, když se pacient stává závislým na léčbě kortikoidy (tj. kortikoidy nelze zcela vysadit z důvodu opakovaného vzplanutí zánětlivé aktivity) nebo je dokonce léčba kortikoidy neúčinná. Lékař však musí každého pacienta posuzovat jednotlivě a v případě vysokého rizika nepříznivého či komplikovaného průběhu onemocnění by neměl se zavedením biologické terapie otálet.
    Některé z těchto látek může pacientův organismus vnímat jako cizí bílkovinu, která způsobí alergickou reakci a pak může dojít ke snížení účinnosti cílené biologické léčby. Jinými slovy, i cílená biologická léčba má svá rizika a množství nežádoucích účinků.
    Biologická léčba je zatím nejmodernějším výdobytkem v léčbě rakoviny, a přestože je vývoj biologických léčiv záležitostí poměrně mladou, je zřejmé, že významně posunul a ještě posune možnosti onkologie 21. století.
    Látkám používaným v cílené biologické léčbě říkáme modifikátory imunitní odpovědi. Jedná se o velké bílkovinné molekuly, které jsou velmi podobné nebo shodné s uvedenými netypickými strukturami lidského těla. Většinou jde o látky (různé biologické produkty), které si naše tělo umí vytvořit samo. Pro léčebné účely jsou však tyto látky vyráběny ve farmaceutických laboratořích a následně dodávány do těla, kde pak působí jako lék.


Proč zvolit cílenou biologickou léčbu?

    Náklady na cílenou biologickou léčbu bývají velmi vysoké, mnohonásobně vyšší než u standardní terapie (často se jedná o desítky tisíc až miliónů ročně). Proto se k biologické léčbě přistupuje až po selhání standardní léčby nebo při jejím nedostatečném efektu. Vysoká cena biologické léčby je dána velmi zdlouhavým a složitým výzkumem a vývojem těchto přípravků a často i náročnými podmínkami na transport a skladování.
    V léčbě střevních zánětů jsou od roku 1998 používány protilátky proti tzv. tumor nekrotizujícímu faktoru alfa (TNF-α), který patří mezi klíčové regulátory zánětu v lidském organismu. Patří k nim infliximab (Remicade), adalimumab (Humira) a certolizumab-pegol (Cimzia), přičemž poslední z uvedených léků je používán pouze v USA a ve Švýcarsku.
    Biologická léčba je cílená léčba. Využívá k boji proti nemocem různé prvky imunitního systému našeho vlastního organismu. Nejčastěji je cílená biologická léčba využívána při léčbě rakoviny a různých autoimunitních onemocnění.
    Biologická léčba vychází z nejnovějších vědeckých poznatků týkajících se struktur a pochodů na povrchu a uvnitř buněk. A tak zatímco chemoterapie působí na obecné buněčné struktury, například na DNA, která je vlastní všem buňkám, biologické preparáty jsou nasměrovány na molekuly a pochody specifické pro buňky nádoru.


Aplikace a náklady cílené biologické léčby

    Přestože je cílená biologická léčba označována za méně toxickou, mohou se velmi často objevovat chřipkové příznaky – teplota, třesavka, únava, bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu. U některých léků se po dlouhodobém podávání může rozvinout hypertenze (vysoký krevní tlak), cílená biologická léčba může být také spojena s výskytem kožní toxicity (projevem může být třeba hnisavé a nevzhledné akné).
    Aplikují se buď samostatně, nebo v různých kombinacích s cytostatiky či hormony. Vzájemné kombinace různých druhů biologických látek jsou zatím ve fázi výzkumu.
    Představte si jednoduchý zákrok, při kterém se speciální látka injekčně vpraví do kritického místa, a již do týdne pozorujete úbytek tuku. Není to fikce, jedná se o novinku, biologickou liposukci.
    Biologickou léčbu můžeme podat nejen pacientům, kteří ji v minulosti nikdy neměli, ale i těm, kteří již dříve takto léčeni byli – zde je ovšem nutno pečlivě situaci posoudit a především znát přesný důvod jejího ukončení v minulosti.
    V současnosti existující biologické léky na karcinom prsu jsou založeny na dvou principech. Buď jde o protilátky proti receptorům na povrchu buněk, nebo o tzv. malé molekuly zaměřené proti nitrobuněčným komponentům.
    Obtíže v gynekologické oblasti přivádí do lékárny mnoho žen. Většinou přicházejí ženy se zcela přirozeným ostychem o svých intimních obtížích hovořit. Lékárník jako…


Kritéria pro podání biologické terapie

    Termínem biologická léčba jsou obecně označovány látky přirozené povahy nebo molekuly odvozené od látek přirozeně se vyskytujících v lidském organismu, které potlačují specifická místa zánětlivého procesu v našem těle. V praxi jde především o různé typy tzv. protilátek – molekul bílkovinné povahy, jejichž úkolem je spojení s látkami, které zánětlivý proces vyvolávají či podporují. Takové spojení (vazba) vede ke snížení aktivity zánětu se všemi důsledky pro dotyčného pacienta – snížení otoku tkáně (tedy střeva, ale i kloubů či jiného orgánu), hojení vředů, zástavy krvácení a následně i zmírnění či úplné vymizení subjektivních obtíží.
    Oko je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejzranitelnějších smyslových ústrojí našeho těla. Většina našich vzpomínek je založena na tom, co jsme viděli. Navíc jsou oči…
    Je pravděpodobné, že v blízké budoucnosti bude podávání biologické léčby rozšířeno i na pacienty s velmi komplikovaným průběhem střevního zánětu (především Crohnovy choroby) po operačním zákroku s cílem zamezit opětovnému vzplanutí zánětu a těžšímu poškození střeva.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00