Jak na věc


běžela ovečka akordy v c dur

Přidání zboží do nákupního košíku

    K výrobě oveček jsem použila dřevěná kolečka, která mi kdysi dávno dala kamarádka. Původně to byla stavebnice dekorací, ale mě se výborně hodily právě dnes. Alternativou těchto kroužků mohou být i dřevěné kroužky na záclony. Jeden si tedy vezmeme a  začneme jej hustě omotávat bílou vlnou tak, aby  dřevo bylo na všech místech úplně zakryté.
    V Olomouci jsem zjistila, že nemám ráda banán se solí. Že při pití nestačí přejít do chůze, ale je lepší zastavit. Že s plnou pusou rozinek se špatně dýchá. Že kamínek v botě se neunaví a nepřestane tlačit. Že špatně natáhnutá ponožka po sobě zanechá bolavou stopu na několik dní. Že je jedno, jak pomalu běžím, protože vždycky bude někdo, kdo neběží vůbec...
    Jestli se mi má při slově – ovečka – něco vybavit, tak to prostě musí být nádherné slovenské kopce posázené bílými načechranými obláčky, a taky na to, jak večer šlo údolím líbezné zvonění jejich zvonečků, když je bača sháněl dohromady. Už jsem si myslela, že nic takového snad ani neexistuje, že to je výjev hodný jen pohádkových knih, ale on je nejen stále živý, ale do té panenské přírody i nádherně zapadá a dotváří tak malebný obraz lichotící oku romantikovu. A tak vás při tomto mém vzpomínání zvu k dnešnímu návodu na výrobu malých kulatých oveček, které potěší především děti.


"Běžela ovečka, běžela z kopečka..."

    Sklíčko je malováno velmi kvalitními, světlostálými vitrážovými barvami. Sklo je znovu zatavené, má oblé hrany a dvě dírky pro zavěšení do okna nebo kamkoli do prostoru, popřípadě na zeď, kde Vás bude těšit svou přítomností.
    Následující období je kruté. Nejen, že nemůžu chodit, ještě ke všemu musím pořád dokola poslouchat nesmyslné spojitosti sportování a invalidity. Kolotoč pomalu zpomaluje. Některé běhy vypustím, ostatní odkulhám. Bolest neustupuje. Musím trénink omezit. Soustředím se na víkendové dlouhé běhy. Scénář je vždy stejný. Po 1 – 2 km si zvyknu na bolest, přepnu a běžím. Musím. Následují dny, kdy vůbec nemůžu chodit. Při došlápnutí se mi podlamuje noha. Někdy mám pocit, že se mi líp běhá než chodí. Nejhorší je popocházení v práci. Ale nedám na sobě nic znát.


nejčtenější články za poslední týden

    3 týdny před Olomoucí uběhnu nejdelší tréninkový běh, 17 km. Na jednu stranu radost, na druhou stranu obava z neustupující bolesti. Přecházím na jinou taktiku. Zastavuju kolotoč. Běh musí stranou, noha potřebuje klid. Budu se věnovat spinningu, fitku a kamarádkám... Do Olomouce to beru přes Brno – vracím se k původnímu přání. Kašlu na čas. Stačí mi půlmaraton uběhnout v limitu. Čím víc se blížím k Olomouci, tím víc mám obavy. Noha je sice den ode dne poslušnější, ale počet dnů bez běhu se zvyšuje. Bude to mít zásadní vliv na kondici? Miloš mě uklidňuje, že naběháno mám. Občas mám chuť to „jít zkusit“, ale vím, že by to byl krok zpátky.
    Ale atmosféra se mi líbila, chytlo mě to a už teď vím, že tréninkový plán splním a půlmaraton v červnu v Olomouci nějak dám. Je mi jedno jak, hlavně doběhnout na modrý koberec v limitu, nechat si pověsit medaili na krk a nechat se zabalit do alobalu. Zkusit aspoň na chvíli pocit hvězdy.
    Malovaná vitráž může být krásným a jedinečným šperkem, který bude zdobit Vaše okno v domečku či bytečku... Prostor krásně oživí, projasní a rozzáří barvami....
    Jenže, i Radu se mýlí. Už začátek cesty z Plzně dokazuje, že za všechno se platí. Po 3 hodinách v autobuse nejsem schopná sejít schůdky z autobusu. Nohy mám na jednu stranu těžké jako ze železa a nemůžu je ohnout, na druhou stranu při došlapu mám pocit, že se musí zlomit. V neděli poprvé vypouštím tréninkový lehký běh. Jsem ráda, že chodím. A odpočinek vlastně vítám.
    A moje výzva na souboj s časem? Prohrála jsem. Přiznávám. Ale zůstává stále ve vzduchu. Akorát si ji musím naplánovat na konec trochu delší cesty. Třeba do Prahy...


Jak jsem běžela z Brna do Olomouce, přes Plzeň

    Vitráž Vás potěší nejen krásně sytými barvami, které neblednou, ale i krásnou hrou duhových odlesků, když sklíčkem prochází světlo :o)
    Tags: dekorace, dřevo, jaro, kolečko, kroužek, lepidlo, návod, návod na tvoření, nůžky, oči, ovce, ovečka, rolnička, stuha, tužka, tvoření, velikonoce, vlna
    Startuju z Brna. Dvě kola na Masarykovu okruhu jsou úplně první závod. Srandičky před, během, i po. Na cílové rovince si zkusím sprint a v cíli vím, že takový konec závodu není pro mě.
    Do Olomouce dorazím s početným kotlem. Rodiči, kteří se snad konečně dočkají chvíle, kdy jejich dítě něco dokáže. Ladou, která se mnou měla běžet, ale zdravotní problémy zastavily její kolotoč. Přijela i přesto, že být jen fanoušek pro ni není vůbec jednoduché. Ale ví, jak je tam pro mě důležitá, ona jediná si dokáže představit, co prožívám, jak moc chci medaili a alobal. A pak mé dvě nejvíc kamarádky, které o důležitosti své přítomnosti ví. Mamka mi ještě připomene, ať nedělám hrdinu a až mi bude špatně, tak to vzdám. Kamarádky mě uklidňují, že když to vzdám, tak se samozřejmě nic nestane. No to určitě! Kdo mě zná ví, že teď už to nevzdám.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
cache: 0000:00:00