Jak na věc


úder v boxu

Prověřené badmintonové haly s komentáři:

    K nápravným opatřením pohybu paže při samotném úderu patřila u Kocha dvě cvičení. Prvním z nich bylo tlesknutí dlaně úderové paže do ruky neúderové paže, která směřovala šikmo vzhůru. Tím Koch docílil toho, že hráči po zatáhnutí lokte natáhli úderovou paži co nejvýše. Trenéři však musí být důslední v tom, aby neúderová paže nebyla příliš nízko. Děti – jak se ukázalo – sami nedokázaly vyhodnotit správnost výšky dlaně neúderové paže. Ve druhém cvičení hráči drželi míč v ruce nebo byl míč zavěšen v síti a pokoušeli se do míče udeřit v optimální výšce. Tato cvičení se v nácviku úderu do míče ukázaly jako nejefektivnější. Nejlepším cvičením pro správný pohyb zápěstí se ukázalo cvičení s následným odhodem tenisového míčku.
    A to co je dobré pro vás, není dobré pro vašeho soupeře - pokud budete provádět tři údery prakticky stejně, soupeř si do poslední chvíle nebude jistý, jaký úder nakonec zahrajete; vyšší herní dovedností je například „zahrát drop, tak aby to do poslední chvíle vypadlo, že chcete zahrát klír" či naopak.
    Metodicky nejúčinnější formou byl individuální přístup trenéra k hráčům mimo tréninkovou skupinu, kdy trenér doprovázel hráče pohybem a individuálně se mu věnoval. (např. hráč stojí uprostřed trojice, dvojice trenérů vykročí pravou nohou a přitom se pohybují jejich paže do zákmihu, a dokročí levou nohou a švihnou pažemi směrem vzhůru).
    Ke zlepšení techniky tedy přispívá cílená korekce a jasné pohybové úkoly. Hráči zlepšili pohyb paže při zatažení lokte tím, že za nimi stál další hráč, který přesně vedl pohyb této smečařské paže. Při příliš brzkém otevření do polohy „lukostřelce“, které podle biomechanických principů znemožní ideální přenos impulsu na míč, pomohla instrukce ve stoje.


O badmintonu víme vše, je to naše hra!

    Poslední článek série zabývající se korekcemi špatných návyků při útočném úderu se věnuje timingu smečování. Jedná se o zlepšení koordinace celého pohybu po nahrávce nahrávače.
    Tři fáze zasažení míčku: 1) Těsně před úderem je ruka natažená, zápěstí stále zašvihnuté. 2) Hlava rakety opsala z fáze jedna posunula o více než 180º, zápěstí a předloktí „jde" za míčkem, loket se přetočil 3) Plynulé dokončování pohybu.
    V další fázi hlava rakety v prostoru „nad hlavou a za zády" opisuje smyčku. Ze zašvihnutí se „za loktem" ruka s raketou posouvá nahoru a vpřed - první, co by oko vedle sebe mělo vidět, je loket, nikoliv zápěstí. „Za loktem" jde celá ruka a za ní celé tělo, váha se přesouvá dopředu, tedy na levou nohu - dochází k rotaci trupu, kdy se z postavení „levý bok před úderem směřuje k síti", přetočením dostaneme do pozice „po úderu je vepředu pravý bok".


Vložit nový příspěvek do diskuze

    Popsat stručně problematiku individuálních herních činností je téměř nemožné. Až když se o to pokusíte, pochopíte, že jde o poměrně složitou záležitost. Každý detail má své místo a najednou zjistíte, že se vám nedostává slov. To je ta krása i složitost kolektivní hry, která nejde úplně podmanit. Rozhodl jsem se zařadit k metodickým dopisům materiál, který zpracoval Aleš Novák pro potřebu certifikačních seminářů. Nejde jistě o text stručný, ale jistě potřebný a zajímavý. Ivan Pelikán
    Pokud se rozhodnete obíhat bekhend, je třeba přizpůsobit této taktice i pozici vašeho střehového postavení, která tak bude vychýlená o něco více doleva (u praváků) či doprava (u leváků), a to z toho důvodu abyste do svého slabšího kouta kurtu měli blíže - vzhledem k tomu, že se obíhaný bekhend hraje „přes hlavu" musíte mít na přípravu na tento úder více času než na forhend z forhendové části kurtu.
    Vzhledem k tomu, že úder „dotáhneme až do konce", raketa pokračuje v pohybu vpřed i po zásahu míčku a my pokračujeme v plynulém pohybu dopředu do střehové pozice, kde už by měla být raketa zpět na svém místě a my bychom měli být připraveni vyrazit na další úder.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2020
cache: 0000:00:00